Román Královi psi (Kongens hunde, 2010), který na podzim 2013 vydalo nakladatelství Plus v rámci edice Drsný sever, je zatím prvním dílem dánského spisovatele Martina Jensena přeloženým do češtiny. Martin Jensen (*1946) je původním povoláním pedagog, ve svých padesáti letech však této profese zanechal a stal se spisovatelem na plný úvazek. V jeho dosavadní tvorbě jednoznačně dominují historické romány, zasazené téměř výlučně do středověku a ve většině případů doplněné detektivní zápletkou. Čtyři romány vyšly samostatně, ostatní jako součást románových sérií, které jsou propojeny především skrze hlavní postavy a volněji také dějově. Královi psi jsou prvním románem dosud čtyřdílné řady o Winstonovi, Halfdanovi a Alfildě (Serien om Winston, Halfdan og Alfilda). Druhý díl série s názvem Křivopřísežníci (Edbryder, 2011) plánuje nakladatelství Plus na jaro tohoto roku.

Historie okořeněná záhadou
Za vznikem Králových psů i ostatních Jensenových historických románů stojí především velké nadšení pro historii. Ze všeho nejvíc přitom autora zajímají mezery v historii, události, o kterých se nezachovalo mnoho informací a které ponechávají prostor pro fantazii a umožňují domýšlet si, jak se ta která událost přesně odehrála. A právě do těchto mezer klade Jensen děj svých románů a snaží se nejen rekonstruovat možný průběh událostí, ale současně na historickém pozadí rozehrává fiktivní detektivní příběhy. Jensenovy romány v sobě spojují dva žánry, které mezi čtenáři patří bezesporu k nejoblíbenějším: „Lidé mají rádi obojí, historické pozadí i kriminální zápletku,“ říká sám autor.

V pozadí Králových psů stojí fascinace osobností dánského krále Knuta Velikého a zaujetí způsobem, jakým se mu podařilo ovládnout Anglii. Knut se ukázal jako prozíravý vládce, když se snažil podrobit si Anglii nejen silou, ale také šikovnou sňatkovou a státnickou politikou. Velmi strategickým krokem bylo svolání předních anglických i dánských šlechticů na shromáždění anglosaského sněmu witangemotu do Oxfordu, kde měly oba národy společně rozhodnout o podobě zákonů, které budou platit ve všech Knutových zemích. Právě na tuto událost se Jensen zaměřuje v Králových psech. Detektivní zápletka je přitom pojicí nití, která čtenáře nenásilně provází rekonstrukcí příprav na sněm. Vyšetřování vraždy je napínavé, obsahuje nečekané zvraty a nabízí zajímavé rozřešení. Autorovi lze vytknout tendenci sklouzávat do detektivních klišé, která je patrná především ke konci románu, a snahu někdy až příliš detailně objasňovat motivace jednotlivých vrahových kroků.

Z pohodlí domova až na středověký sněm
Královi psi jsou ideální čtení pro ty, kteří mají chuť utéct na chvíli z reality a vydat se na dobrodružnou cestu do středověké Anglie. Průvodci jim přitom budou dvě sympatické a velmi svérázné postavy: Winston, bývalý mnich a nyní vyhledávaný iluminátor, a Halfdan, mladý šlechtic, který přišel o rodný dvůr a živí se drobnými krádežemi a přepadáním pocestných. Halfdan s Winstonem se setkávají za velmi kuriózních okolností, Halfdan chce Winstona oloupit, ale situace se vyvine tak, že mu namísto toho zachrání život v boji s jinými potulnými lapky. Společně se pak vydávají do Oxfordu, kam Winston cestuje za zakázkou. V Oxfordu jim zcela nečekaně dá práci samotný král. Tentokrát se však nejedná o vytvoření iluminace, ale o objasnění vraždy saského šlechtice. A to, jak se brzy ukáže, není za dané situace, několik dní před konáním sněmu, zrovna jednoduchý úkol. Tím spíše, že pozadí vraždy nebezpečně přerůstá z osobní roviny do roviny politické.

Zajímavé prostředí, vtipné postavy
Román je velmi čtivý a jeho svižný a napínavý děj čtenáře rychle pohltí. Do velké míry k tomu přispívá přesvědčivé vykreslení různých prostředí, kterými hrdinové procházejí – středověký venkov s opuštěnými cestami v hlubokých lesích plných lapků, zájezdní hostinec v Oxfordu, kterému pevnou rukou vládne kyprá hospodská Alflida a kde se čepuje řízné sladové pivo, nebo stanový tábor na louce za Oxfordem, kde panuje stálý ruch a shon a který společně obývají angličtí šlechtici a dánští vikingové, za jakýchkoliv jiných okolností skalní nepřátelé. Také psychologie postav je většinou dobře zvládnuta. Dvojice hlavních hrdinů s kontrastními charaktery – Winston je hloubavý a vážný muž zralého věku, Halfdan naopak lehkomyslný a emotivní mladíček – se navzájem dobře doplňuje a napodobuje slavný model velkého detektiva a jeho nepříliš důvtipného pomocníka. V postavě Halfdana se autorovi tento model daří naplnit beze zbytku, postava Winstona je místy trochu rozkolísaná. Malíř sice většinou vystupuje jako muž pronikavě inteligentní a vševědoucí, v několika momentech se však projevuje jako méně bystrý pozorovatel než jeho společník. Na vykreslení osobnosti mladého Halfdana, který je vypravěčem celého příběhu, si autor dal velmi záležet. Halfdan jako vypravěč přináší do vyprávění neotřelý úhel pohledu, jeho svérázný způsob vyjadřování pomáhá k celkovému dokreslení jeho osobnosti a ironické komentáře odlehčují napjaté okolnosti vyšetřování vraždy: „Vřelo to ve mně kvůli pitomému malíři, kterému byly evidentně královy hrozby ukradené. No, jestli se rozhodl, že bude sedět na zadku, bylo zjevně na mně, abych v tom udělal pořádek.“ Závěrečnou pochvalu si zaslouží také velmi zdařilý obal knihy, a to nejen co se týká ilustrace, ale také nápaditého grafického provedení, využívajícího ornamentálních motivů.