Dick Harrison působí jako profesor historie na univerzitě v Lundu a vedle i u nás známého Petera Englunda patří k největším popularizátorům historie ve Švédsku. Za zmínku stojí, že kromě obvyklých metod jako publikace knih a vystupování v médiích se snaží odpovídat na otázky zájemců o historii také na svém internetovém blogu. Třebaže je původním zaměřením medievista, nevyhýbá se ani tématům z moderních dějin; celkem vydal již přes dvě desítky titulů. Jeho žena Katarina Harrison Lindbergh debutovala v roce 2011 studií Vampyrernas historia (Historie upírů), která se dočkala vesměs pozitivního přijetí jak u odborné kritiky, tak u veřejnosti.

Publikace 101 föremål ur Sveriges historia (101 předmětů z historie Švédska) přináší, jak už název napovídá, sbírku nejrůznějších předmětů, které sehrály určitou roli ve švédských dějinách a ve švédské kultuře. Zdaleka nejde jen o předměty spojené s životem králů, královen, slavných spisovatelů či obávaných vojevůdců; v mnoha případech se naopak jedná o věci nepříliš neobvyklé, ba dokonce svým způsobem všední. Vedle koruny krále Erika XIV., jež dodnes tvoří základní součást kolekce švédských korunovačních klenotů, či pistole, ze které byl zastřelen král Gustav III., autoři popisují tak „triviální“ (ve švédském kontextu) věci jako plechovku od švédské speciality surströmming či láhev vodky Absolut. Českého čtenáře jistě potěší medailonek věnovaný Stříbrné bibli, kterou si švédská armáda odvezla v roce 1648 z Prahy jako válečnou kořist. Některé předměty jsou pro čtenáře velkým překvapením – ani řada Švédů nemá ponětí o nálezu sošky Buddhy z 6. století na ostrově Helgö či o celosvětově unikátní chazarské minci z 9. století objevené teprve v roce 1999 na Gotlandu.

Každému z popisovaných předmětů je věnován obvykle tří- až čtyřstránkový medailonek, doplněný fotografií. Předměty jsou řazeny chronologicky, dle doby vzniku, případně dle doby, kdy se dostaly do Švédska (jako právě v případě Stříbrné bible, zařazené až mezi předměty ze 17. století). Přehled začíná dodnes neidentifikovaným předmětem z jižního Švédska starým přibližně 12 000 let a pro svůj vzhled označovaným v nadsázce jako „žvýkačka“. Již zmíněná láhev vodky Absolut pak knihu zakončuje. Je nutné ocenit jednu praktickou drobnost – u každého předmětu nechybí kromě data vzniku také jeho současná lokace, takže se čtenář dozví, kde si může dotyčný předmět prohlédnout na vlastní oči.

U publikace takovéhoto typu se samozřejmě projevil subjektivní názor autorů ohledně toho, která věc si zaslouží do knihy zařadit, a která ne. Český čtenář by jistě uvítal zařazení i dalších částí švédské kořisti odvezené na konci třicetileté války z Prahy a také by mohl očekávat informace o některém z výrobků firem, které jsou v českém povědomí se Švédskem neodmyslitelně spjaty, jako SAAB, Volvo nebo IKEA. Čtenáři z různých regionů Švédska by se zase bezpochyby rádi dočetli více o předmětech bezprostředně se vztahujících k jejich oblasti. Překvapivé je i chronologické rozdělení zařazených objektů: zatímco do švédského velmocenského období (1560–1721) jich spadají jen necelé dvě desítky, pravěkých a středověkých archeologických nálezů čtenář najde v knize téměř padesát. Ani autoři sami v předmluvě bohužel neuvedli žádná kritéria, podle kterých předměty do knihy vybrali, kromě jediného: vždy se jedná o věci, které je i dnes možné spatřit na vlastní oči. Nezbývá tedy než se spolehnout na odbornou erudici obou autorů.

Stejně tak diskutabilní pro některé čtenáře může být někdy snad až příliš volné užití pojmu „předmět“. Lze např. strop zámeckého sálu či nástěnné malby považovat za předmět? Nebo dokonce celý kostel či lékárnu? I zde by neuškodilo, kdyby autoři alespoň trochu specifikovali svůj názor na to, co ještě může být za předmět považováno, a co už ne.

Kniha je napsána skutečně popularizačním stylem, i v historii nepříliš zběhlý čtenář si tak může udělat představu o významu každého předmětu a zařadit ho do historických, kulturních a dalších souvislostí. U některých medailonků, především u těch věnovaným starším předmětům, se ovšem text stylisticky až příliš přibližuje informačním tabulím obvyklým v muzeích a zabíhá do obecné roviny (např. v medailonku o výše zmíněné chazarské minci je čtenář zevrubně informován o okolnostech, za kterých lidé dříve zakopávali majetek do země, a o příběhu mince samotné se toho zákonitě na vymezeném prostoru dozví výrazně méně).

Každopádně lze knihu doporučit vskutku široké čtenářské obci, neboť je možné ji číst jako soubor tipů na výlety pro ty, kteří již Švédsko dobře znají, jako příručku k hlubšímu pochopení osudů lidí, kteří žili v dřívějších dobách, i zcela prostě jako sbírku překvapivých a zajímavých příběhů, které zná jen málokdo.