Že vám jméno Linn Ullmannová něco připomíná? Aby ne. Spisovatelčina matka Liv Ullmannová dodnes patří k nejvýraznějším tvářím severské herecké scény. Jako dítě přední norské herečky (a později také režisérky) a světoznámého švédského režiséra Ingmara Bergmana měla i Linn (nar. 1966) od dětství velmi blízko k herectví. Nakonec ale vystudovala anglickou literaturu na Newyorské univerzitě a stala se spisovatelkou. Debutovala v roce 1998 románem Než usneš (Før du sovner), kterým se prosadila doma i v zahraničí a který nyní vychází v českém překladu. Od své prvotiny autorka napsala další čtyři, neméně úspěšné romány.

Srpen 1990. Julie Blomová se vdává za výjimečného muže Alexandra Bakkeho a doufá, že budou navždy šťastní. Neodolatelná Anni, Juliina matka, nervózně popíjí alkohol. Prateta Selma trousí na všechny strany urážlivé poznámky. Nevěstina sestra Karin svádí cizího ženatého muže a současně v roli vypravěče veškeré svatební dění i rodinné postavičky peprně komentuje:

„Kdybych se měla pokusit popsat svoji rodinu (...), dalo by se říct, že Anni pila, aby zapomněla. Babička pila, aby se jí v noci líp spalo. Teta Selma pila, aby byla ještě nesnesitelnější než ve skutečnosti. Rikard, můj děda, tvrdil, že nepil, přestože se o něm říkalo, že v Americe zbohatl na prodeji pálenky – ale to už je dávno. Julie měla jako jediná z rodiny – jakže se to říká? – přirozený a střídmý vztah k alkoholu. Bohužel! Vůbec jí to nebylo ku prospěchu. Nedokázala ani zapomenout, ani být veselá, ani spát, ani být nesnesitelná. A ani zbohatnout“ (s. 16).

Na takřka sto stránkách se tak čtenáři dostane důkladného vhledu do drobných událostí i vztahů mezi literárními hrdiny. Až se nelze ubránit vzpomínce na severská filmová zpracování z podobného prostředí – drama Rodinná oslava Thomase Vinterberga (1998) a první polovinu filmu Melancholia (2011) Larse von Triera. V porovnání s těmito snímky je však přístup Ullmannové podstatně odlehčenější, byť už v okamžiku svatby tušíme tragický podtón. Netrvá dlouho a manželství Julie a Alexandra dostává první trhliny, vztah naruší nevěra a ani s pomocí svého synáčka Sandera nedokážou manželé bariéru v komunikaci prolomit. Po sto stránkách popis svatby končí a následuje spletitá mozaika životních osudů členů rodiny Blomových. Tyto bizarní a výstřední postavičky jsou vykresleny zdařile a s humorem. Není divu, že právě postavy bývají recenzenty i čtenáři považovány za největší klad románu. Samotný příběh se ale po opuštění prostředí svatby rozmělňuje a zevšedňuje. Autorka se ho sice snaží ozvláštnit fantaskními vložkami, i tak ale jen klouže po povrchu.

Hlavní hrdinka Karin pozorně sleduje a zaznamenává dění kolem sebe. Libuje si ve vyprávění příběhů – o své matce, které se sestrou darovaly výlet do New Yorku, ale ona tam záhadně zmizela a nevrátila se zpátky, o dědečkovi a babičce a jejich brooklynském obchůdku s žádanými filmovými kostýmy, o sestře Julii a jejím zdánlivě dokonalém manželství a o mužích, kteří Karin vstoupili do života a obvykle z něj rychle zase vystoupili. Karin si skutečnost ráda přikrášluje a její představivost se nezřídka rozbíhá i poněkud bizarními směry. Někdy je hranice mezi realitou a fantazií jen stěží zřetelná. I ta nejbláznivější líčení, například když se Karinin nápadník promění v rybu, patří ovšem k osvěžujícím pasážím textu a dodávají mu na zajímavosti. Jinak by se jednalo pouze o velmi průměrný román, složený z rodinných historek líčených sice nápaditou lhářkou, kterou ale kromě vymýšlení si zajímají už snad jen muži a sex.

Všechny důležité postavy v knize jsou ženy a na život a vztahy se nahlíží především z ženské perspektivy. S románem Než usneš tak jistě stráví nejednu příjemnou chvilku především čtenářky. Škoda jen, že se jedná o vcelku snadno zapomenutelné dílo, které sice pobaví, ale brzy se nejspíš vytratí z paměti.