Stará egyptská věda se rozvíjela pod patronací boha Thovta, původně boha Měsíce, později patrona písařů a vzdělanců. Božská kniha Thovtova měla podle legendy obsahovat i všechno vědění. Řečtí autoři ztotožňovali v době helénismu Thovta s Hermem, proto se Thovt Trojnásobně veliký v pozdně antické době a tradici i u církevních otců objevuje jako Hermés Trismegistos.

Recenzovaná publikace se omezuje na tři vědecké disciplíny, jejichž stopa se výrazně otiskla v egyptských písemných pramenech – na matematiku, astronomii a lékařství a na jejich uplatnění v praxi, na kterou Egypťané vždy soustřeďovali pozornost.

První kapitola se věnuje způsobu egyptského vzdělání. Nejdříve výchově písařů, kteří se v první řadě věnovali učení čtení, psaní a počtům. Při této činnosti získávali žáci i znalosti o historii, o kulturní praxi a o zeměpisu. Vidíme, že kořeny při této výchově mladé generace mají i tzv. Rady otce synovi, které později nacházíme i v antické a středověké literatuře. Zajímavá je pro nás informace, že egyptští písaři museli nabýt i znalost cizích jazyků, a to od 7. stol. př. Kr. i řečtiny, poněvadž od té doby se v nilské deltě setkáváme s řeckými komunitami. Řekové sami ovšem znalost svého jazyka u druhého mluvčího vždy předpokládali.

Egyptské vzdělání předpokládalo i východu a vzdělání dívek, protože ženy mohly vlastnit půdu, nakládat s majetkem podle vlastního uvážení a účastnit se právních sporů. Nemohly sice zastávat úřady, ale některé z nich prokazatelně uměly číst a psát a učit tomuto umění i své dcery. Místem uchovávání vědění byly tzv. „domy života“, v nichž byly uloženy knihy, ale také se v nich vedly učené debaty. Právě v nich také snad našlo za Ptolemaiovců vzor Músaion a Alexandrijská knihovna.

Počátky egyptské matematiky lze hledat už ve 3. tisíciletí před Kristem. Se stanovením hieroglyfického a hieratického písma byly stanoveny také číselné znaky a od té doby platil v egyptské matematice i desítkový systém. Matematiky bylo v praxi využíváno při kontrole provozu hospodářských institucí a nakládání s majetkem, například při výpočtu plochy polí, k zaměřování chrámových staveb a královských hrobek, takže výpočet opakujících se početních úloh museli znát písaři pro svou praxi, aniž museli uvažovat o teoretické stránce příkladů. Nejstarší zachované matematické texty pocházejí z 2. tisíciletí př. Kr. Egyptská matematika znala i zlomky, umocňování a odmocňování, počítání s kmenovými zlomky. Kniha podává několik příkladů těchto početních operací, dále příklady řešení rovnic s jednou neznámou. Další příklady souvisejí s počátky zeměměřičství, které bylo v Egyptě významné s ohledem na změny rozsahu polností díky nilským záplavám (Hérodotos, Historiae, II,109). Mezi praktické úkoly patřil například i výpočet počtu chlebů a jeho kvality nebo kvality piva z daného množství mouky. Matematické výpočty sloužily praxi i při výpočtu pracovníkům přidělovaných přídělů.

Démotické papyry zachycují už i obtížnější matematické úkoly, například složité výpočty geometrických obrazců a těles. Na jejich výpočty pak navazovali řečtí matematici Pýthagorás a Hierón, podobně jako Egypťané navazovali na vědu babylonskou. Řečtí matematici se však zabývali i matematikou v teoretické rovině, jak to vyžadoval už Platón v Ústavě (525b–526c), v oddíle věnovaném vzdělání.

Další vědecký obor, který se kniha zabývá, je astronomie a měření času, přičemž Egypťanům šlo opět o praktické upotřebení jejich pozorování. Jako první civilizace zavedli rok o 365 dnech a rozdělili den a noc na dvanáct dílů. Neexistence dalekohledu samozřejmě omezovala jejich možnosti. Poznatky egyptských astronomů se předávaly v Domech života a v domech knihy. Egyptská astronomie samozřejmě úzce souvisela s egyptskými mýty a s egyptským náboženstvím. Egypťané znali sluneční hodiny i klepsydru, která pak v antice byla používána zvláště k měření času při soudním řízení.

Pátá kapitola se zabývá egyptským lékařstvím. Studenti se připravovali na lékařské povolání v Domech života. V mnoha případech texty na papyrech spojují racionální metodu léčby s magickými postupy. Z textů na papyrech lze často o egyptské medicíně zjistit více než z výzkumu ostatků, ačkoli těchto vzhledem ke zvyku pohřbívat mumie známe poměrně dost.

Poslední kapitola knihy se zabývá literaturou a vědou v ptolemaiovské a římské době. Řekové ovšem byli v Egyptě přítomni nejméně už od 7. stol. př. Kr. V nilské deltě vzniklo během vlády faraona Ahmose II. řecké obchodní středisko (emporion) Naukratis, větší počet Řeků žil také v Memfidě a ptolemaiovská dynastie pak zemi plně otevřela přistěhovalcům z celého helénského světa, přičemž řectví bylo často definováno na základě jazyka a kultury spíše než na základě etnicity. V té době také řečtina nahradila staroegyptštinu jako státní a úřední jazyk. Dále však existovalo egyptské náboženství a kultura. Do řečtiny byla překládána egyptská literární díla nebo inspirovala vznik řeckých narativních textů. Zde není jasné, proč český překlad Coppensova textu používá německý termín „Alexander-Roman“, ačkoli existuje český, i v odborných publikacích používaný termín Román o Alexandrovi (dílo existuje i ve staročeské literatuře). Tato kapitola zdůrazňuje Alexandrův význam pro rozvoj vědy a vzdělání v tehdejším řecko-římském světě, kdy alexandrijská vzdělanost hrála klíčovou roli prostředníka mezi starověkým a klasickým řeckým věděním a moderním světem.

Na rozdíl od egyptské pro praxi určené matematiky nelze v alexandrijské vědě matematiku oddělit od astronomie. Autor kapitoly zde vypočítává slavné řecké matematiky a astronomy a jejich díla. Dále se zabývá proslulou alexandrijskou lékařskou školou i lékařstvím na egyptském venkově (chóra), propojením řeckých a egyptských vědomostí při výrobě léků, jež později převzali Arabové a od nich středověká Evropa. Závěr knihy opět zdůrazňuje, že egyptská věda vždy vycházela z praxe a praxi sloužila, kdežto Řekové dokázali pěstovat „vědu pro vědu“. Jak říká Platón: „aritmetika je podnětem nutícím duši užívat pro čistou pravdu čistého rozumového myšlení“ a „geometrie je prostředkem schopným přitahovat duši k pravdě a vyvolávajícím filozofické myšlení“ (Ústava, 526b; 527b). Lidé se nemají naukou o číslech zabývat „kvůli koupi a prodeji jako obchodníci nebo kramáři … ale za tím účelem, aby duši usnadnili obrat od oblasti vznikání k pravdě a jsoucnosti“, protože „nauka o číslech je pro něho užitečná věc, pokud se jí někdo věnuje pro poznání a ne pro obchodování“ (tamtéž, 525c, d).