Spisovatel, publicista a nakladatel Martin Vopěnka adresoval čtenářům od jedenácti let doposud dva díly z připravované dobrodružné románové trilogie Spící město, Spící spravedlnost a Spící tajemství. Originální sci-fi tematika uspaného města, prostého rodičů, je svérázně naplněna etickými kódy, které vycházejí z pospolitosti téměř idylického rodinného života. Ten je konfrontován s nelítostným venkovním světem bdících nepřátelských dospělých.

Za vlídnými domovními zdmi se do uspaného města, plného zášti, útoků a bezpráví, probudí sourozenci Sklenářovi – předškolák Samuel, dvojčata Kristýna a Ema a nejstarší Kryštof. Když zjistí, že jejich rodiče (stejně jako rodiče dětí na celém světě) usnuli neobjasnitelným spánkem, jsou nuceni přežít v téměř anarchickém prostoru. V místě, jehož chaotická atmosféra tvoří široké pole působnosti pro zločiny všech bdících dospělých, většinou úskočných zavrženíhodných živlů. Kompetence dětí a dospělých se ve světě bez pravidel zcela stírají. Sourozenci se musí potýkat s každodenními provozními problémy v domácnosti (nedostatek pitné vody a jídla, výpadky elektřiny, ucpaný záchod) i s naprostým úpadkem morálky ve svém okolí. Rodinná sounáležitost, vypěstovaná výchovou v laskavém a bezpečném prostředí, je tak pro děti jedinou devizou, s níž bojují o přežití v nezáviděníhodných situacích.

Dějová složka je tvořena jednotlivými fragmenty dětských setkání se zlem v jeho nejrůznějších podobách (rabování, vandalismus, útoky pouličních gangů) a vrcholí únosem malého Samuela překupníky dětí. Pátrání starších sourozenců po nejmladším bráškovi otevírá řadu závažných témat (problematika sexuálního obtěžování, všudypřítomnost smrti, alkoholismus, týrání dětí, život za zdmi církevního společenství) a nelehkých rozhodnutí, jež narušují až doposud idylický čas dětství. Po všech událostech, jejichž dramatičnost je v knize podpořena zdařilými ilustracemi Daniely Olejníkové, však příběh vyústí do šťastného konce shledání sourozenců a probuzených rodičů v bezpečném zázemí domova.

V celkovém ladění románu pro mládež lze vysledovat několik momentů, jež původně velmi zdařilou ideu spícího města zavádějí do apoetických dimenzí. Textová výstavba postrádá spádovost a dynamiku. Z kompozičního hlediska jsou jednotlivé kapitoly víceméně rovnocenně vystavěny na kupících se společenských hrozbách, všudypřítomnosti smrti, násilí a bezpráví. Zobrazení jednotlivých postav nesoucích mravní hodnoty se omezuje zejména na úzký okruh rodiny. Idyličnost rodinného života v kontrastu s bezcharakterním okolím tak vyznívá až příliš nadneseně. Přehlédnout nelze ani jednoduchý vypravěčský jazyk i četné didaktizující tendence, jež příběhu ubírají na autenticitě. Literární zobrazení postavy dospívajícího Kryštofa nesoucího břímě rozhodujícího člena rodiny v protikladu s naivitou obsahu jeho promluv rovněž nepůsobí příliš věrohodně. Za pozornost však stojí autorova schopnost zachycení bezprostřednosti dětského prožívání v postavě nejmladšího Samuela, která je naopak vykreslena v těsné součinnosti s dětským viděním světa.

Následující díl románového triptychu Spící spravedlnost se opět nese v duchu tajuplné atmosféry a přináší postupné rozřešení zločinů spáchaných v uspaném světě. Rodiče sourozenců se po strastiplném Samuelově návratu domů probouzejí a zdá se, že se život rodiny opět pomalu vrací do starých kolejí. Svět se však změnil. Ve vzduchu visí řada palčivých otázek týkajících se bezpráví, jež se rozbujelo v době spánku. Výlučnost rodinného rámce tak získává první trhliny. Děti, obohacené o velmi silné prožitky, nedocení nebezpečí číhající v doposud neuspořádané společnosti a snaží se vzít spravedlnost do vlastních rukou. To i za cenu oklamání milovaných rodičů, kteří pouštějí sourozence na prázdniny ke kamarádovi Vojtovi – zachránci malého Samuela.

Příběh vystavěný na problematice překupnictví malých dětí se odehrává ve dvou základních liniích, vedoucích po paralele únosu malého Samuela. První z nich je rozvíjena prostřednictvím samotného Sama, který se po únosu znovu dostává do náhradní rodiny, kde je nucen žít v iluzi poslušného synka psychicky labilní ženy toužící po vlastních dětech. Vystrašená a osamělá Ema pak prožívá útrapy věznění ve sklepě odlehlé hájenky jako nežádoucí svědkyně Samuelova únosu. Druhou linku vyprávění vytvářejí Kryštof s Kristýnou, kteří společně s dvěma kamarády na vlastní pěst pátrají po ztracených dětech a jejich únoscích. Pod smyšlenou rouškou hráčů dětské detektivní hry se dostanou až k samotným obchodníkům s dětmi, čímž ohrozí i své vlastní životy. Naštěstí zasáhne neohrožený tatínek, který jako tajný agent dobrovolnické organizace na odhalování zločinů páchaných na dětech zabrání nejhoršímu. Samuel s Emou se rovněž ocitají v bezpečí zásluhou Vojty a jeho otce. Závěrečný happyend je tedy jakousi křižovatkou vedoucí k opětovnému sblížení dětí a dospělých.

Románem Spící spravedlnost zcela přirozeně prostupuje zdařile komponovaný námět budování dětské občanské společnosti. Na jejím počátku i konci sice stojí neetické jednání hlavního organizátora kupčení s malými dětmi, o to větší napětí však do příběhu vstupuje. Za pozornost stojí i zdařilé psychologické vykreslení jednotlivých postav, což z knihy činí čtivou publikaci, s níž se vnímatel snadno identifikuje. Martin Vopěnka adresoval dospívajícím čtenářům toužícím po dobrodružství romány prostoupené zajímavou zápletkou, etickými kódy i filozofickým poselstvím. Odpověď na otázku, zda zvídaví sourozenci rozluští i záhadu tajemného spánku dospělých, nalezneme v připravovaném závěrečném dílu trilogie Spící tajemství.