„Kdo pozoruje rozbité zrcadlo, neví, co odráželo okamžik před tím, než se rozbilo. i kdyby posbíral všechny střepy, nedozví se to,“ napsal Joseba Sarrionandia. Přesto se pokusme posbírat několik střípků z jeho života a tvorby a udělat si alespoň přibližnou představu. Stojí za pozornost.

Joseba Sarrionandia (nar. 1958), básník, prozaik, esejista a překladatel je považován za jednoho z nejvýznamějších současných baskických spisovatelů. Literární tvorbě se začal věnovat už jako student. Přispíval do několika časopisů a spolu s dalšími osobnostmi baskické kultury jako Bernardo Atxaga, Jon Juaristi nebo Ruper Ordorika byl spoluzakladatelem avantgardní skupiny (a stejnojmenných literárních novin) Pott.

Sarionandiova próza obecně je převážně lyrická, plná metafor a často blízká poezii. S oblibou využívá historické kulisy k vyjádření současných problémů. V mnoha dílech se také neustále setkáváme s odkazy na evropské klasiky včetně Kafky, kterými se Sarrionandia do značné míry inspiruje. Jeho styl je do detailu propracovaný, stejně jako struktura každé povídky i sbírek jako celku. Stručná, někdy až strohá větná stavba pak nápadně kontrastuje s bohatou slovní zásobou s amalgámem nářečních výrazů všech baskických dialektů.

Mladý Sarrionandia překvapil kritiku vyzrálostí svých prvních povídek Maggie, indazu kamamila (Maggie, udělej mi heřmánkový čaj) nebo Enperadore eroa (Císař, který přišel o rozum). Skutečné uznání mu však přinesla až sbírka povídek Narrazioak (Vyprávění, 1983), považovaná za mezník v baskické literatuře. Pozdější sbírky jako Ifar aldeko orduak (Hodiny severu, 1990) pak zůstávají poněkud ve stínu zájmu, který Narrazioak vzbudila.

Jako básník ovlivnil několik generací nejen spisovatelů. Sarrionandiovy texty zhudebnil například písničkář Ruper Ordorika, jeho společník ve skupině Pott, ale i mnoho dalších hudebníků různých žánrů. Stejně jako nelze chápat současnou baskickou kulturu bez Sarrionandii, jeho dílo je nutné vnímat v kontextu společensko-politické situace Baskicka.

Narrazioak, stejně jako sbírky poezie Izuen gordelekuetan barrena (V úkrytech strachu, 1981) a krátkých esejí Ni ez naiz hemengoa (Já nejsem místní, 1985), napsal Sarrionandia ve vězení – v roce 1980 byl zatčen za členství v organizaci ETA. Po pěti letech se mu podařilo utéct, když se po koncertu písničkáře Imanola ukryl mezi reproduktory. Od té doby žije v exilu. Kde, není veřejně známo. Přestože jeho případ je dnes už promlčený, z politických důvodů se rozhodl zůstat v zahraničí. Podle jeho vlastních slov není možné vrátit se do vlasti, která neexistuje. S Baskickem ovšem neztrácí kontakt a stále v zemi publikuje. Téma exilu zpracovává v románu Lagun izoztua (Zmražený přítel, 2001) a je téměř všudypřítomné i v básních ve sbírce Hnuy illa nyha majah yahoo (1995).

Zatím posledním dílem Sarrionandii je esej o multikulturní společnosti Moroak al gara behelaino artean? (Jsme mohamedáni v mlhách?, 2010), za kterou získal literární cenu udělovanou každoročně baskickou autonomní vládou. Více než svým obsahem tak ovšem kniha vešla ve známost vlnou kontroverzí, kterou její ocenění vzbudilo vzhledem k Sarrionandiově minulosti.

S dvaceti vydanými knihami na kontě Sarrionandia uvádí, že se necítí být profesionálním spisovatelem, ani se nikdy vědomě nerozhodl se jím stát...

Zdroje:
zubitegia.armiarma.com
www.basqueliterature.com
www.gara.net
Iñaki Aldekoa: Euskal literaturaren historia, Erein, 2008
Joseba Sarrionandia: Narrazioak, Elkar, 1983