Nositel Nobelovy ceny za rok 2011 Tomas Gösta Tranströmer se narodil 15. dubna 1931 ve Stockholmu. Jeho otec Gösta Tranströmer byl povoláním redaktor, matka Helmy pracovala jako učitelka – o rodinu se musela postarat sama, protože manželé se brzy rozvedli. Tomas s matkou žil ve Stockholmu a ve své tvorbě se někdy vrací do stockholmských šér k ostrovu Runmarö, kde často trávil léto. 

Tomas Tranströmer studoval dějiny literatury a poetiku na Stockholmské univerzitě, kde později získal čestný doktorát. Kromě toho se však věnoval i psychologii, která se stala jeho zaměstnáním – mnoho let pracoval mimo jiné ve vězení pro mladé delikventy v Roxtuně. V roce 1958 se oženil s Monikou Bladh, jejich dcera Emma Tranströmer je úspěšná zpěvačka. Také v Tranströmerově tvorbě hraje důležitou roli zájem o hudbu, jíž se věnuje teoreticky, ale je i nadaným klavíristou.

Jeho literární debut, sbírka 17 dikter (17 básní) z roku 1954, znamenal velký zlom ve švédské kulturní historii – bývá považován za definitivní konec literárních „čtyřicátých let“, silně poznamenaných druhou světovou válkou (k této generaci patřil např. Stig Dagerman), a nástup nové epochy – „femtiotalisterna“ neboli padesátníků. Přestože novátorská sbírka vyvolala i vlnu kritiky, Tranströmer si díky ní (vydal ji v pouhých 23 letech!) získal uznání a respekt, a to i za hranicemi Švédska. V dalších letech se jeno dílo dočkalo mnoha překladů a získal řadu ocenění v mnoha zemích.

V roce 1990 básník získal za sbírku För levande och döda (Pro živé i mrtvé) významnou Cenu Severské rady za literaturu. V témž roce jej ale postihla mrtvice, která mu způsobila částečné ochrnutí a zasáhla i řečové centrum. I poté se nicméně věnoval veřejným vystoupením, při nichž hrál na klavír skladby pro levou ruku a spolupracoval s herci, kteří přednášeli jeho básně. Tvorba po roce 1990 nese známky prožitého obtížného období, básník ustupuje od náročně komponovaných básní a volí spíše kratší formy. Obtíže s psaním veršů jsou přímo tematizovány ve sbírkách Sorgegondolen (Smuteční gondola) a Den stora gåtan (Velká záhada).

Tomas Tranströmer psal po celý život takřka výhradně poezii, v roce 1993 však vyšla i jeho autobiografie s názvem Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí). O básníkově osobnosti a životě se čtenář může dozvědět více i v publikaci Air Mail. Brev 1964–1990 (Air Mail. Dopisy z let 1964–1990). Jedná se korespondenci autora s jeho dlouholetým přítelem a překladatelem, americkým básníkem Robertem Bly.

Charakterizovat Tranströmerovy básně, které se vyznačují hutnou metaforikou a náboženskými i přírodními motivy, není snadné; publikace Moderní skandinávské literatury to činí následovně: „Tranströmer používá volný i vázaný verš a píše syntakticky velmi jednoduchou, avšak výrazově nesmírně zhuštěnou poezii, v níž hlavní úlohu hraje metaforická obraznost. Jeho metafory jsou nezvyklé, originální, nicméně nejsou individualisticky výlučné, odkazují k všelidské zkušenosti. Tranströmerovu lyriku lze označit za epifanickou: je to poezie okamžiku, v němž se věci vyjeví v dosud nepoznané podobě, poezie zážitku, v němž je skutečnost náhle viděna z nové, nevšední perspektivy. Tento moment často provází posun v čase i prostoru, jako by vědomí prolomilo povrchovou vrstvu pozorovaného světa a ocitlo se v jiné dimenzi. […] Básně vytvářejí spojení s něčím, co člověka přesahuje, konkrétní jazyk zviditelňuje mlhavá tajemství světa a života.“ (Humpál, s. 237) Dodejme, že Tranströmerovy básně se nezřídka stávají inspirací pro soudobé švédské hudební skladatele a řada jeho textů byla zhudebněna. Komise odůvodnila udělení nobelovy ceny Tranströmerovi tím, že „nám svými zhuštěnými, prozářenými obrazy zprostředkuje nový přístup ke skutečnosti“.

Čeští čtenáři měli dlouho možnost najít přeložené ukázky básníkovy tvorby pouze v časopise Světová literatura č. 1992/4 a v (ne právě snadno dostupné) antologii Ostrými paprsky, vydané Nadačním fondem Festivalu spisovatelů Praha v roce 1999.

V roce 2015 vydalo nakladatelství Dauphin reprezentativní výbor z jeho tvorby pod názvem Přijde smrt a vezme ti míry.

Nedlouho poté, 26. března 2015, Tomas Tranströmer ve věku třiaosmdesáti let zemřel.

Bibliografie:

17 dikter (17 básní, 1954)
Hemligheter på vägen (Tajemství na cestě, 1958)
Den halvfärdiga himlen (Zpola hotové nebe, 1962)
Klanger och spår (Zvuky a stopy, 1966)
Kvartett (1967, svazek obsahující čtyři předešlé sbírky)
Mörkerseende (Vidění v temnotě, 1970)
Stigar (Stezky, 1973)
Östersjöar (Baltská moře, 1974)
Sanningsbarriären (Bariéra pravdy, 1978)
Dikter 1954-78 (Básně 1954-78, 1979)
PS (1980, bibliofilský tisk)
Det vilda torget (Divoké náměstí, 1983)
Dikter (Básně, 1984 – výbor)
För levande och döda (Pro živé a mrtvé, 1989)
Dikter. Från "17 dikter" till "För levande och döda"  (Básně, 1990 a 1997 – výbor)
Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí, 1993 – autobiografie)
Sorgegondolen (Smuteční gondola, 1996)
Fängelse. Nio haikudikter från Hällby ungdomsfängelse (1959) (Vězení. Devět haiku z vězení pro mládež v Hällby (1959), 2001)
Air Mail. Brev 1964–1990 (Air Mail. Dopisy z let 1964-1990, 2001 – korespondence s Robertem Bly)
Den stora gåtan (Velká záhada, 2004)

Stránka Nobelovy ceny
Stránka věnovaná životu a dílu T. Tranströmera (v angličtině)
T. Tranströmer na anglické Wikipedii