Mark Millar přetvořil ve svých Ultimates svět nakladatelství Marvel tak, aby přežil ve 21. století. Zda přežijí všichni marvelovští hrdinové Marka Millara je už vedlejší. Ta tam je naivita a jednoduchost superhrdinů udivujících svými schopnostmi své čtenáře. Moore přišel ve Strážcích s podivnými existencemi v kostýmech a změnil kánon. Millar je jeho plnohodnotným pokračovatelem.

Mark Millar je Skot a může se tedy podívat na „prohnilou“ Ameriku a její kulturu s řádným odstupem. S jejím národním kulturním bohatstvím – kterým superhrdinové bez jakýchkoli pochyb jsou – pak zachází jako s oním příslovečným hnojem. Jenže Amerika je ve fázi, kdy tohle nejen projde, ale navíc ještě Millarovi tleská. Ultimates patří k nejúspěšnějším komiksovým sériím současnosti a své fanoušky si získali také u nás.

Bohové a monstra jsou již třetí knihou této řady, která v Česku vychází. V první nás Millar uvedl do okamžiku, kdy na území USA vzniká nový superhrdinský tým s enormně vysokým rozpočtem, který ale po skončení studené války nemá proti komu bojovat. Aby si superhrdinové zasloužili svůj žold, uchýlí se k malé lsti – vypustí jednoho ze svého středu, poněkud labilního doktora Bruce Bannera, jenž se ve chvilkách slabosti mění v zelenokožnatého Hulka. Právě tato událost rozjíždí jednu z hlavních zápletek třetí knihy.

Co na tom, že ve druhé knize zachránil superhrdinský tým s Captainem Americou, Thorem, Iron-Manem a dalšími celou planetu před invazí mimozemšťanů, když kdosi vypustí supertajné materiály o tom, že za smrt stovek civilistů může právě jeden ze členů týmu?

Právě na tomto procesu staví Millar svou paralelu s Amerikou skutečnosti a jejím morálním pocitem viny a potřeby se omlouvat za hrůzy, které spáchaly její ozbrojené jednotky doma i v zahraničí. Millar staví proti sobě pacifismus a síly, které sice bojují na straně dobra, ale tu a tam jim uklouznou nohy. Banner čeká ve svojí cele na rozsudek a bohové a monstra namísto potyček s nebezpečím z jiné planety svádějí boj s právníky a sami se sebou. To poslední obrazně i doslova.

Kvůli domácímu násilí nechal Millar v minulém dílu vyhodit z týmu Giant-Mana. Nadějný vědec s rancem komplexů se tak snaží etablovat v nové skupině, kde je jediným, kdo něco skutečně umí. Parodie na hrdinský tým, ve kterém začne působit, je jakýmsi odrazem Millarova superhitu Kick Ass a příliš do konceptu Ultimates nezapadá. Dějová linka brzdí děj, který se klopotně rozjíždí k dalšímu pokračování ve druhé knize, a je jí věnováno zbytečně moc prostoru.

Příběh netáhne ani Captain America a jeho vztah s bývalou ženou Giant-Mana, která postupně zjišťuje, jak problematické je zařadit se do běžného života 21. století pro někoho, kdo byl národním hrdinou druhé světové války. Přesto je Millarova reflexe velmi povedená a Captain Amerika se z totální ikony, kterou se za posledních šedesát let stal, proměňuje pomalu zpátky na člověka z masa a kostí (byť se jedná o kosti nezničitelné).

Druhým pilířem, na kterém po soudním procesu s Brucem Bannerem celá kniha stojí, je eliminace Thora, severského boha hromu, který je vyhodnocen jako ten, kdo vynesl tajné informace týkající se Hulka a kdo nese zodpovědnost za diskreditaci týmu. K tomu má i motiv – superhrdinové zasahují mimo území USA, což se nelíbí jeho levicovému smýšlení.

Thor je v Ultimates jedna z vůbec nejzajímavěji napsaných postav. Odinův syn je opakovaně nařčen z toho, že nemá božský původ, ale je pouze stihomamem trpícím bláznem, který se čirou náhodou dostal k výzbroji a výstroji, jež z něj učinila nejsilnějšího metačlověka na celé planetě. Millarovi se podařilo celou partii rozehrát tak bravurně, že ani čtenáři nemají ponětí, zda Thor je, či není blázen.

To všechno a ještě mnohem více je pak k vidění ve skvělé a velmi dynamické kresbě Bryana Hitche, jenž s Millarem spolupracuje soustavně. Řečeno s malou nadsázkou, Millar v Ultimates vytváří superkomiks o superhrdinech. Nebere si servítky a tepe zprava i zleva jak do samotných pilířů žánru, tak do toho, kam se v současnosti posouvá mezinárodní politika. A že je chvílemi na samé hraně politické korektnosti? Ale samozřejmě! A čím blíže k oné hranici, tím lépe. Drsní nejen komiksy. Drsní i sám svět.