Rozpravy s básníky devadesátých let se konaly v rámci výběrového semináře české literatury při FF UK a posléze se jim dostalo knižní podoby s emblematickým názvem Pod cizím nebem bloudili jsme spolu. Projekt připravil a se studenty realizoval Petr Šrámek, pedagog, rozhlasový pracovník a redaktor literární revue Souvislosti.

Kniha obsahuje celkem deset kratších zastavení, jmenovitě s Vítem Kremličkou, Petrem Halmayem, Petrem Borkovcem, Boženou Správcovou, Pavlem Kolmačkou, Bogdanem Trojakem, Jaromírem Typltem, Štěpánem Noskem, Milošem Doležalem a Petrem Hruškou. Vybraní básníci, prověření čtenáři i kritikou, bez velkých pochyb představují reprezentativní vzorek: jde o osobnosti jedné generace (narozené v rozmezí 1958-1975), která vstoupila do české literatury, nebo v ní podstatnou měrou zanechala svůj otisk, až po roce 1989. Ne však bez výjimky. Na jedné straně zde čteme rozhovor s Vítem Kremličkou, jenž byl pokrevně spřízněný s druhou generací undergroundu (okruh samizdatové Revolver Revue), na druhé si všimneme, že Štěpánu Noskovi vyšla prvotina Negativ až v roce 2003. Nosek se ale v literárním provozu pohyboval už dříve a není o nic méně zasvěceným než jeho literární kolegové. Knížka si tedy neklade nároky na širší záběr. Ten kromě jiného nepřicházel v úvahu ani proto, že víc jak jednu rozpravu za jeden seminář by nebylo možné, ba ani moudré realizovat.

Výsledný výběr se ukazuje jako šťastný. Platí zde totiž, že „méně bývá někdy více“. Rozpravy přinášejí zásadní zážitek především v tom ohledu, že se v nich rozeznívá mnohohlasí pro devadesátá léta charakteristické, které se pozoruhodně, takřka krasomilně různí i proplétá. Postavíme-li tyto hlasy vedle sebe, vzniklý společný prostor umožňuje vnímat jejich kontrasty – a to se ukazuje být největším kladem rozprav. Promluvy nejenom důvěrně a velmi výstižně představují myšlení o literatuře poslední dekády druhého tisíciletí, ale také reflektují i nečasová témata, a proto přesahují i k současnosti. Svědčí tak o povaze věcí lépe než kterákoli z nemnoha literárněhistorických prací, intepretující problematiku zvenčí. Kniha také umožňuje vyzdvihnout to podstatné díky časovému odstupu: z výpovědí zůstává patrné i to, které tituly a konkrétní osobnosti z pohledu básníků přetrvaly nebo devadesátá léta bytostně utvářely. Napříč rozhovory lze sledovat, jak autoři nevědomky zařazují do kontextu 90. let jeden druhého, ale i ty, kteří se rozprav neúčastnili (např. Bohdan Chlíbec). Scelují tím dojem rozvrásněného proudu. Podobně je také v komentářích týkajících se kritiky „vyvolávána jménem“ ještě jedna osobnost, která by dodatečně mohla být připsána na záložce „pod čarou“: je jí Jan Štolba, v době nahrávání rozhovorů čerstvě ověnčený Cenou F. X. Šaldy za soubor statí Nedopadající džbán.

Podstatnou zásluhu na výsledku mají přirozeně tazatelé. Každý rozhovor byl dopředu velmi svědomitě připraven, a tudíž i na míru šitý jednotlivým básníkům. Ti vystupují kolegiálně, jako příjemní kumpáni, s nimiž je příjemné posedět. S každým z nich ohledáváme svět, který je mu důvěrně známý, seznamujeme se s tvůrčími metodami, důvody a předpoklady tvorby, ale i s tím, jak vnímají některé motivy z kritické reflexe svých děl. Rozpravy budí vzácný dojem společného zážitku. Přesně, jak vystihuje titul knihy, pouť každého z nich se nám před očima otevírá ve své niterné intimitě, ale přesto po přečtení rozprav tušíme, že pod cizím nebem nebloudí sami. Spojuje je úsilí vidět a pojmenovávat, a to se knize podařilo ukázat měrou vrchovatou.