Platon kdysi rád hovořil o oproštění ducha od hmoty. Materiálního je dobré se zbavovat a člověk se má věnovat, je-li to jen trochu možné, věcem duchovním a duševním. I samotná práce byla vyhrazena pro nejnižší třídy; naopak třídy vyšší se dle filosofa měly věnovat abstraktním úvahám ve světě idejí. Tolik Platon. Kdybychom však měli do jedné věty shrnout vývoj hospodářství naší civilizace, dali zřejmě bychom Platonovi za pravdu: naše výroba se čím dál víc oprošťuje od hmoty. Západní svět toho už moc materiálního nevyrábí.

Nejbohatší země jsou živy zejména ze služeb, zatímco zemědělství a továrny se stěhují do zemí, které nejsou tak vyspělé a kde je levněji. Světové hospodářství se přesouvá od vyrábění věcí do stále abstraktnějších poloh. I Česká republika vytváří téměř 60 procent svého HDP ve službách. Nejlépe je tento posun vidět při srovnání tří generací legendárních titánů: IBM, jehož místo na slunci poté převzal Microsoft, který je nyní nahrazován svým mladým rivalem Googlem. IBM stále vyráběl sice sofistikované, ale přesto materiální (kovové a plastové) zboží (počítače). Zbožím Microsoftu je software, což je samo o sobě dost abstraktní, ale produkt lze aspoň zabalit do krabice, prodávat a chránit copyrightem. Google však dovádí abstraktnost o další krůček dále a na rozdíl od Microsoftu zákazníkům už ani vůbec nic neprodává. Google vydělává na tom, že obsadil a uhájil ústřední časoprostorový komunikační uzel či křižovatku.

Pokud bychom měli označit pomyslný středobod internetu, všudypřítomné abstraktní pavučiny informací a zábavy, mohl by jím docela dobře být právě Google. Funguje jako brána k chaosu internetu s triliónem gigabytů informací, kterých se potřebujeme zbavit, protože hledáme jen jednu jedinou. Brána samotná je přitom prázdná, až na jediný řádek, který sami vyplníme. Řečeno slovy Mistra Eckharta, Google nás zbavuje všeho NE, co na internetu nechceme. Google nás zbavuje každého NE v chaosu internetu, zbavuje nás všeho, co není hledaná informace.

Microsoft se snaží zabránit užívání svých produktů lidem, kteří nezaplatili. Žije z prodeje exkluzivity. Google to vnímá opačně: čím více lidí ho používá, tím lépe. Právě kvůli tomu nabízí zdarma skoro všechny služby, které Microsoft prodává ve svém balíku Office. Úložné místo je také zdarma. Textový editor umí opravit i češtinu. Microsoft se bojí spontaneity, a proto si hlídá svůj zdrojový kód; programy mohou upravovat jen zaměstnanci Microsoftu. Google naopak ze spontaneity žije. Dobrým příkladem je server YouTube, jejž Google převzal. Kdo by kdy věřil, že na spontánním sdílení a promítání domácích videí se dá vydělat tolik peněz?! Tyto služby dnes plní roli veřejného statku, k němuž má přístup téměř každý.

Google si zakládá na designu a image, podařilo se mu vytvořit svou vlastní subkulturu (srovnejme s pověstí Microsoftu). Prostředí firmy připomíná spíš dětské hřiště než kancelář –místo židlí závěsné houpačky nebo nafukovací barevná křesla, místo schodů kluzačky a hasičské tyče, po zemi se válí míče a velké kostky. Hrát si v práci je doporučeno, nosit kravatu nikoli.

Podobně i průmyslová výroba musí pomalu rezignovat na snahu oslovit jedním výrobkem co největší masu zákazníků, zajímá se o potřeby individuálních lidí a ne o jejich nepotřeby. Výroba uniformního zboží typu one-size-fits-all ztrácí důležitost a přesouvá směrem na východ od Evropy. V Evropě se vytvářejí nové, zcela nečekané trhy, kde se výrobky šijí lidem na míru a kdy důležitější než samotný produkt je jeho originalita, jedinečnost a vztah prodávajícího se zákazníkem. Továrny se z Evropy brzy odstěhují. Zbylá podnikavost se zaměří na design, individuální přístup. Právě proto je stránka Google prázdná, dokud si ji uživatel nedefinuje sám.

Proč je tato úvaha důležitá pro ekonoma nebo kohokoli, kdo se zamýšlí nad naší dobou? Protože ukazuje, kam kráčí budoucnost výroby. Přesouvá se do vyšších pater abstrakce a stává se i lidštější. Pro Google je nejdůležitější vlastností kreativita, nápad a hravost. Tomu odpovídá i atmosféra jeho pracovního prostředí. V minulosti byla důležitá strojovost, strojenost, serióznost, technické a exaktní myšlení – jenže toto vše se během několika málo let přestěhuje do Indie a Číny.

Nietzsche pojímal tři stádia vývoje lidského ducha. Prvním je velbloud (po těžkém a nejtěžším volá jeho síla … a nákladem obtěžkán pospíchá na poušť). Druhým je lev (svobodu chce si ukořistiti a pánem býti ve své vlastní poušti. Svého posledního pána si tu vyhledá: chce se znesvářit s ním i se svým posledním bohem, o vítězství chce se rvát s velkým drakem). A třetím je dítě (je hrou, je kolem ze sebe se roztáčejícím, je prvým pohybem, je posvátným Ano… svůj vlastní svět si zbuduje).

Pokud je toto (často přehlížené) zamyšlení, ke kterému má velice zajímavý komentář Tomáš Halík, aplikováno na dějinnost a nikoli jen osobní vývoj psychologie ducha, pak tato tři období jistě každému připomenou období před osvícenstvím (doba velblouda), a po pyšně-rvavé vědecko-průmyslové době lva dost dobře možná nastává v době postmoderní doba dítěte. Doba, kdy získává na vehemenci zábavní průmysl, lidem již nejde o přežití či živobytí, ale problémem (byť si to mnozí neuvědomují) se stává přebytek. Kdy naše civilizace již není existenčně ohrožena žádnou jinou, kdy se klíčovou vlastností stává tvořivost a kdy dominantní produkce je abstraktní.