Dám všech pět prstů do spáry zarostlé lišejníkem za to, že i sportovní barbar, ignorant, lenoch či intopovaleč se před rokem v květnu vyhrabal z hory knih a zaznamenal výstup první češky Kláry Poláčkové (1978) na nejvyjšší horu světa. Jakby taky ne... Tato sympatická mladá žena (letos již čerstvá maminka malé Emy) samotný vrchol Mt Everestu dobyla v mírném předstihu před zmedializovaným výstupem pražského primátora Pavla Béma. Klára sice není zavedenou spisovatelkou a ani nemá podobné ambice, přesto v nakladatelství Gutenberg před prázdninami vydala knihu Himálajský deník, jež v porovnání s Bémovým audioknižním projektem Třetí Everest... Poznání bolí může na první pohled působit jako nepodařené, nedonošené dítě. Jeho stránky vás však záhy překvapí literární skromností a de facto milou, příjemnou obyčejností.

Ano, deník je to pravé slovo... Možná by se slušelo říci deníček. Nečekejte filozofické výpovědi a rozjímání, které se u mnohých alpinistů a horolezců šplhajících do závratných šesti- či více tisícových výšin v souvislosti s úbytkem kyslíku a vlivem hypoxie většinou zákonitě objeví. Objevují se nejen první výškovky, pocity apatie, vyčerpání, ale i bezbřehá nekonečná radost a souznění s horami, a zároveň smrt jako daň horám, které dokáží být velmi nekompromisní a nevybíravé! Klára je především praktik a svou cestu za splněným snem popisuje pěkně hezky od počátků - od prvních tréninků a přípravných aklimatizačních výstupů, přes cestu do basecampů a obyčejný horolezecký život v nich, až po samotnou cestu na vrchol. Vše samosebou hojně doplňuje zasněžené fotografické panorama.

"Nejhůř bylo kolem půlnoci. Hustě sněžilo, nebylo na krok vidět, jen čelovka hrubě mapovala obrysy jednoho z nejtěžších úseků, Second step. Do vrcholu zbývá sedm hodin. Jedno špatné šlápnutí a pod mačkou se propadá jen nafoukaný sníh. Zůstala jsem viset na fixu a pode mnou nepropustná tma. Krve by se ve mně nedořezal, došlo i na slzy.... Když je někdo sám, nemusí to ukočírovat." Pocity a silné dojmy z výstupu ve vás zůstanou již do konce života a je dobře, že se je podařilo přenést i na papír a zprostředkovat je tak těm, kteří se na hory radši dívají pěkně z dálky, zespoda, anebo nemají příležitost či odvahu se na samotnou střechu světa podívat.