Hlavními aktéry románu Ne v tomto domě jsou Don Juan Emanuel Robinson, přezdívaný Manu, jeho syn Ami a mladá žena Nimi. Jedné noci na konci léta se otec, po dvou letech, vrací zpět z New Yorku do Tel Avivu, zlomený a na pokraji bankrotu. Jeho syn, právník Ami, který zůstal dobrovolně panicem až do svých 29 let (pod vlivem dětství plného avantýr záletného otce, který tvrdí, že měl ve svém životě více než stovku žen, a smutku zlomené matky) a i poté hledá pravou a čistou lásku, mezitím pronajal sklepní byt jejich společného domu připomínajícího loď, mladé ženě. Ta je posledním vrcholem tohoto trojúhelníku.

Čerstvě rozvedená Nimi vyrůstala v ortodoxní jeruzalémské čtvrti Batej Ungarim a od malička snila o módním návrhářství. Provdala se za staršího ovdovělého rabína, ale nakonec se s ním rozvedla, čímž přišla o dcerku, která proti její vůli zůstala v domě bývalého manžela. I v této knize se projevují hlavní témata známá z některých Bar-Josefových divadelních her: lidé plní nejistoty, kteří hledají čisté a opravdové věci a současně napětí mezi světským Tel Avivem a pobožným Jeruzalémem. Emanuel byl celý život zamilován do svého majetku a obchodů, nicméně pokus rozšířit firmu v zámoří se nepodařil a on se vrací zpět domů zachránit poslední zbytky zkrachovalé firmy. Stejně jako jeho otec i Emanuel se oženil, aby získal dům v Tel Avivu, který jeho žena přinesla věnem.

Ačkoli se mezi Nimi a Amim vyvíjí romantický vztah, Ami na poslední chvíli Nimi odmítne, protože kvůli otcovým záletům není schopen svůj vlastní milostný vztah naplnit právě „v tomto domě“. Zmatenou Nimi pak najde Emanuel a do jisté míry využije jejího rozpoložení. Tak je posléze najde Ami, a i když si uvědomí, že Nimi skutečně miluje, je již na vše pozdě, Nimi se vydává svou vlastní cestou a minulost nechává za sebou.

Na Bar-Josefově románu je zajímavé, jakým způsobem se proměňuje vztah mezi hlavními aktéry. Ami se nakonec stává podobný otci dokonce i ve výrazu tváře. Současně je ale paralelou Nimi, která žije ve snovém světě plném nejrůznějších fantazií. Pro oba muže pak Nimi ztělesňuje Jeruzalém, dokonce i v Emanuelovi vzbuzuje touhu milovat „něco čistšího než je ego“. Dalším společným rysem všech románových postav je bloudění, procházejí těžkým životním údobím, všichni rádi vyprávějí příběhy, nejen sami sobě, ale i ostatním; jako terapii i jako „laškování“ se spisovatelskou kariérou, kterou si nevybrali a všichni se nacházejí ve stavu beznaděje. Jediný, kdo má šanci se z této situace dostat je Nimi, která se nesnaží ulehčit si osud nejrůznějšími „sňatky z rozumu“ a podobnými věcmi. Překonává nemoc, prodává několik ze svých vlastních modelů a doufá, že brzy bude moci splatit vlastní dluhy.

Autorova dramatická dráha se odráží i ve výstavbě románu, zápletka se omezuje na jedno místo a čas. Přítomným časem děje je, jak již bylo výše řečeno, noc a den, kdy se otec nečekaně vrací a místem onen dům, svým vzhledem připomínající loď, objevující se v názvu knihy. Úspěšná je i kombinace líčení vševědoucího vypravěče a myšlenkami i pocity samotných hrdinů, přechody mezi popisem jejich minulosti a současným zhuštěným děním jsou neznatelné.

Další přednost románu spočívá v originalitě a vynalézavosti co se týče popisů i samotného děje. Samozřejmě není zcela bez drobných vad na kráse, některé příměry jsou příliš vágní a poslední části knihy snad zbytečně protahované, ale i přesto Bar-Josefův román za přečtení nepochybně stojí.