První román Jhumpy Lahiriové vypráví o více než třech desetiletích života dvou imigrantských generací kalkatské přistěhovalecké rodiny.

Novomanželé Ašoke a Ašima Ganguliovi se vydali za novým životem do Nové Anglie. Usadili se v massachusettské Cambridgi. Ašima se smířila s malým bytem, který neodpovídal domovům v amerických filmech, a Ašokovi se brzy podařilo získat výnosné profesorské místo na bostonském MIT, kde předtím absolvoval doktorské studium strojírenství.

Román začíná rokem 1968, kdy se manželům Ganguliovým narodil v bostonské porodnici syn. Podle rodinné tradice vybírají jména potomků indičtí prarodiče. Babiččin dopis se jménem však nepřišel, a tak Ašoke pojmenoval syna o své vůli Gogol - po slavném ruském spisovateli. (Otevřená kniha Gogolových povídek zachránila v Indii Ašokovi život. Mával jí na záchranáře, kteří ho vyprostili ze sutin vykolejeného vlaku. V témže vlaku mu ještě před nehodou neznámý muž poradil, aby se „porozhlédl po světě“, dokud je mladý.)

Po narození dcery Sonii se rodina přestěhovala do domu na předměstí a postupně se přizpůsobila kulturním rozdílům. Ganguliovi přitom udržovali kontakt jak s místní vzdělanou bengálskou komunitou, tak s širší rodinou v Indii (vlastní rodiče mezitím zemřeli). V roce 1982 se všichni vypravili na osmiměsíční návštěvu příbuzných v Kalkatě. Dospívající Gogol se sice snažil od svých etnických kořenů a krajanů distancovat, avšak nakonec uzavřel krátké manželství s kamarádkou z dětství, bengálskou studentkou Moušumi. (Sonia se později vdala za Američana židovsko-čínského původu, novináře Bena.)

Po náhlé smrti Ašoka se Ašima naučila žít sama (děti studovaly na různých místech Ameriky) a našla si ve veřejné knihovně své první zaměstnání. Sonia s matkou zpočátku bydlela a Gogol za ní jezdil z New Yorku, kde pracoval. Ašima se nakonec rozhodla „pendlovat“ mezi rodnou a adoptivní zemí; žije střídavě půl roku u mladšího bratra v Indii a se synem v Americe.