Bizarní povídky o vyšinutém světě
Poprvé v samostatném knižním vydání se českému publiku představuje izraelský spisovatel Etgar Keret, tvůrce ve své zemi velmi populární a ve světě překládaný.
Poprvé v samostatném knižním vydání se českému publiku představuje izraelský spisovatel Etgar Keret, tvůrce ve své zemi velmi populární a ve světě překládaný.
Etgar Keret (1967) od vydání své první sbírky povídek Roury (1992) oslovuje především mládež, která ho vnímá jako spisovatele vyjadřujícího její postoj k současnému světu a jeho palčivým problémům. Dodnes bylo vydáno pět souborů jeho povídek a tři knihy ve formě komiks. Autorovo dílo bylo zatím přeloženo do osmnácti jazyků včetně arabštiny, japonštiny, čínštiny, korejštiny. Kritika mu přiřkla řadu cen.
Úsporný a pádný autor
V Keretových prózách se promítá každodenní život průměrných občanů Izraele včetně politického a společenského dění. Keret každodennost zpracovává buď do realisticky krutého obrazu, nebo jako společenskou satiru zabírající škálu kritického výrazu - od ironického úsměvu až k převládající absurdní nadsázce. Obsahu odpovídá styl: Keretovy povídky jsou většinou v rozsahu dvou tří stran psané úsporným, pádným jazykem. Forma nepochybně odkazuje na Keretovo působení v oblasti filmové tvorby. V literární sféře je pro Kereta typické programové používání současné hovorové hebrejštiny, která mimo modifikované spisovné formy zahrnuje množství přejatých cizích slov, slangových výrazů a novotvarů. Nutno říci, že právě Keretovo dílo tuto jazykovou vrstvu zakotvilo jako hlavní znak stylu, který následuje řada izraelských spisovatelů nejmladší generace.
V roce 2001 Keret vystoupil na Festivalu spisovatelů Praha, kde ho publikum ovšem přijalo více jako izraelského občana než jako uznávaného spisovatele a při besedách směrovalo své otázky především na vývoj politické situace na Blízkém východě. Jenže politická a společenská situace je v díle izraelských autorů samozřejmým pozadím pro příběhy jejich protagonistů, tudíž není divu, že ohlasy politických událostí jsou přítomny téměř ve všech prózách Létajícího Santiniho.
Zmizel v potrubí
Hrdinové autorových povídek mají stejné problémy s prací, vojenskou službou, s přátelstvím, s láskou - jako všichni obyvatelé Izraele. Avšak reagují absurdním řešením včetně úniku ze světa a života.
Takový je vypravěč příběhu Roury, titulní povídky Keretovy první sbírky. Je zaměstnán v továrně na potrubí. Když jednoho dne postaví „opravdu komplikované potrubí se spoustou ohybů a zákrut“, zjistí, že v té konstrukci věci mizí. Rozhodne se tedy sestrojit obdobnou, ale daleko větší konstrukci a sám v ní rovněž zmizet. Po překonání určitého bodu v potrubí zjistí: „Asi je teď ze mě anděl, totiž takhle, mám křídla a takový ten kruh nad hlavou a jsou tu stovky dalších jako já. Když jsem přišel, dřepěli a cvrnkali si kuličky, které jsem před pár týdny hodil do potrubí. Vždycky jsem si myslel, že ráj je místem pro ty, co byli v životě dobří, ale není to pravda. Bůh je příliš laskavý a milosrdný, než aby učinil podobné rozhodnutí. Ráj je zkrátka místem pro ty, kteří zcela upřímně nedokázali najít štěstí tam dole na Zemi. Vysvětlili mi tu, že lidé, kteří spáchali sebevraždu, se vracejí zpátky na zem, aby prožili svůj život znovu od začátku, protože jestliže nebyli spokojeni v jednom zrození, neznamená to, že v dalším si nenajdou své místo, ale ti, kteří se opravdu do světa nehodí, si najdou cestu sem, každý po svém způsobu. (...) Takže jestli opravdu nejsi tam dole šťastný a různí lidé se ti snaží namluvit, že trpíš vážnými poruchami chápání, hledej si svou cestu k nám, a až ji najdeš, vem s sebou karty, protože kuliček už máme plné zuby.“
Sebevrah neuteče
Otázku řešení osobní situace dovádí ad absurdum nejdelší Keretova próza Knellerův letní tábor (1998), označovaná jako román, přičemž rozsah jejích kapitol se neliší od autorových krátkých povídek. Postavami jsou opět sebevrazi, kteří se po smrti ocitají ve světě naprosto stejném jako ten, který dobrovolně a různými způsoby opustili; ve světě s obyvateli židovskými i arabskými, se všemožnými typy bydlení, stravování, pracovních příležitostí i možností rekreace. Jak uvádí izraelská kritika, toto nejpopulárnější Keretovo dílo „se může číst jako jasná parodie, plná humoru a komických situací, ale může se také vnímat jako melancholická touha po lepším světě a dokonalé lásce“.
Knellerův letní tábor byl zařazen do francouzského seznamu dvou stovek knih desetiletí a izraelská Asociace vydavatelů za něj autorovi udělila cenu Platinové knihy, udělovanou za prodej víc než čtyřicet tisíc výtisků. Roku 2004 vyšel také jako komiks pod názvem Pizzeria Kamikaze - podle podniku, v němž najde práci hlavní hrdina a vypravěč.
Výborný překlad
Čeští čtenáři měli zatím malou možnost seznámit se s tvorbou Etgara Kereta. Z jeho povídek byly dvě přeloženy z hebrejštiny a uveřejněny ve sbornících Cesta do Jericha (1998) a Mít si s kým promluvit (2000), jiné dvě povídky, vloni publikované v měsíčníku HOST, byly přeloženy z angličtiny. Překlad textů ve sbírce Létající Santini byl pořízen z originálu a nutno zdůraznit, že jde o překlad šťastně vystihující nuance Keretovy prózy v oblasti stylistiky a lexika. Překladatelky - studentky posledního ročníku hebraistiky na Filozofické fakultě UK - v tomto převodu osvědčily jednak svou orientaci v obtížné vrstvě současné hebrejštiny, jednak schopnost přetlumočit ji do adekvátní roviny mateřského jazyka. Vyrovnaly se jak se slangem a slovními hříčkami (například bufet Obžerstvení či podnik nazvaný Umrlícafé), tak modifikací tvarů do češtiny současné mládeže.
Milovníci světové literatury s potěšením zjišťují, že počet překladatelů z originálních orientálních jazyků roste s novou generací hebraistů. V případě sbírky Etgara Kereta dávají tuzemským čtenářům možnost seznámit se s autorem, jehož dílo představuje v izraelské literatuře typ naprosto současný.
Vyšlo: Mladá fronta DNES, s. 10, Umění & Kritika, 30.12.2005
Na iLiteratura.cz zveřejňujeme se souhlasem autorky
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.