Španělský, převážně francouzsky píšící prozaik a filmový scenárista Jorge Semprún se narodil 10.12.1923 v Madridu. Pochází z madridské aristokratické rodiny. Jeho otec působil ve 30. letech 20. století jako exilový ministr španělské republikánské vlády. Po Francově vítězství musela totiž rodina odejít do exilu. Od roku 1939 žil Semprún ve Francii, kde začal studovat filozofii na pařížské Sorbonně. Po vypuknutí války se stal příslušníkem francouzského odboje, v roce 1943 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Po válce se jako příslušník ilegální Komunistické strany Španělska stal jejím vysokým funkcionářem. Po procesu s R. Slánským se mění v kritika totalitní ideologie a na základě toho byl z KSŠ v roce 1964 vyloučen. Jak sám říká, „moje příprava na definitivní rozchod s komunistickou ideologií trvala dlouho. Kdybych byl Francouz, byl bych se rozhodl k odchodu z KS mnohem dříve. Jako Španělovi mi to trvalo déle, protože komunistické hnutí bylo v době po druhé světové válce velmi účinným nástrojem proti Frankově diktatuře“. V letech 1988–1991 pracoval jako ministr kultury španělské vlády, v jejímž čele stál socialistický premiér Felipe González. Je velkým znalcem pražských reálií a české kultury.

Literární a svým způsobem dokumentaristické literární dílo Jorgeho Semprúna bylo oceněno několika mezinárodními cenami: 1994 Mírová cena německých knihkupců a nakladatelů, 1997 v Jeruzalémě Cena svobody, cena Formentor, španělská cena nakladatelství Planeta.

Většina próz Jorgeho Semprúna, které jsou žánrově velmi těžko zařaditelné, reflektuje jednak jeho zkušenosti z koncentračního tábora a zejména problém, jak s takovými zkušenostmi žít, a jednak otázku politické angažovanosti v politicky tak složitém a nejednoznačném prostředí historických událostí 20. století. Většinu děl napsal francouzsky, ale po francouzském vydání vychází brzy nato vždy španělská mutace díla. První román Velká cesta (Le grand voyage) z prostředí francouzského protinacistického hnutí odporu a transportu odbojářů do koncentračního tábora Buchenwald vydává v roce 1963, do češtiny byl přeložen v roce 1967. Příběh vraha ruského revolucionáře Lva Trockého zpracoval v románu Druhá smrt Ramóna Mercadera (La segunda muerte de Ramón Mercader, 1970). Nedemokratické praktiky ilegální Komunistické strany Španělska vylíčil v autobiografické próze Autobiografie Federica Sáncheze (1977), což bylo jeho krycí jméno v době, kdy v komunistické straně sám působil.

Kromě Velké cesty byla do češtiny v roce 1997 přeložena autobiografie Psaní nebo život (La escritura o la vida, 1995) o vyrovnávání se s traumatem z koncentračního tábora a v roce 2004 román Bílá hora (La montaña Blanca, 1987), hojně čerpající z českých dějin a pražských reálií. Ani v tomto románě se hlavní hrdina, dramatik Juan Larrea, nevyhne vzpomínkám na prožitky z koncentračního tábora, neunese jejich tíhu a spáchá sebevraždu.

Jako scenárista se Jorge Semprún podílel, mimo jiné, na tvorbě filmu podle literárního dokumentu Artura Londona Doznání, který režíroval řecký režisér Costa Gavras, s nímž scénáristicky spolupracoval i na dalších filmech.

V roce 2006 se Jorge Semprún zúčastnil pražského Festivalu spisovatelů. Tehdy v rozhovoru pro kulturní noviny A2 řekl: "Brzy přijde doba, že už nebudou žádní přímí svědci koncentračních táborů. Brzy už nebude nikdo, kdo by mohl napsat: Já jsem tam byl. Já vím, co je krematorium. Já jsem to viděl." Dne 7. 6. 2011 Jorge Semprún zemřel. Odešel autor, jenž svým literárním dílem dokázal čtenáři zprostředkovat ne fakta, ale téměř nepřenosné dojmy a pocity z pachu krematorií koncentračního tábora, jako málokterý spisovatel s touto zkušeností.