Románová prvotina Jona McGregora (1976) If Nobody Speaks of Remarkable Things se ihned po svém vydání roku 2002 setkala s velkým úspěchem. U zrodu románu stála fenomenální pozornost, kterou média roku 1997 věnovala tragické smrti princezny Diany – přibližně ve stejnou dobu byl v McGregorově čtvrti zastřelen neznámý mladík a obrovský kontrast reakcí na tyto dvě tragické smrti autora inspiroval k napsání prvního románu. Jon McGregor se však ve své prvotině nezamýšlí pouze nad smrtí, která kolem nás v každodenním životě prochází bez povšimnutí, na rozdíl od zájmu věnovaného celebritám a senzacím, ale zároveň evokuje jistý pocit solidarity v dnešním anonymním světě. Již v roce svého vydání byl román zařazen na longlist Bookerovy ceny společně s autory jako William Boyd, John Banville, Will Self nebo William Trevor. O rok později získal Cenu Somerseta Maughama, byl zařazen na shortlist v kategorii Nejlepší prvotina Ceny spisovatelů Commonwealthu a v kategorii Nejlepší objev v rámci ceny British Book Awards za rok 2004.

Jon Mc Gregor se narodil roku 1976 na Bermudských ostrovech, kde v té době jeho otec působil jako vikář. Vyrůstal jako jedno ze čtyř dětí nejprve v Norwichi, poté v městečku Thetfordu a nyní žije v Nottinghamu. Začal psát nejprve básně a povídky, jejichž řada mu pod názvem Cinema 100 vyšla u nakladatelství Pulp Faction v antologii Five Uneasy Pieces (Pět neklidných obrazů), když mu bylo pouhých 22 let. Jeho románová prvotina If Nobody Speaks of Remarkable Things byla vydána roku 2002 prestižním londýnským nakladatelstvím Bloomsbury. Stejné nakladatelství chystá v letošním roce vydání druhého románu Jona McGregora, So Many Ways to Begin (Mnoho způsobů, jak začít).

Román If Nobody Speaks of Remarkable Things představuje zdánlivě obyčejný den jedné anglické ulice v neznámém městě. Čtenář si snadno vybaví typické anglické řadové domky, které svým uspořádáním nutí obyvatele k intimnímu, přesto však městsky anonymnímu soužití, jež je v románu navíc zdůrazněno i skrytou identitou obyvatel – autor k nim odkazuje nikoliv jménem, nýbrž popisným číslem domu, v němž bydlí. Od počátku příběhu čtenář tuší, že se schyluje k čemusi tragickému, a toto vědomí kontrastuje se zdánlivou všedností posledního letního dne. Atmosféra klidu před bouří ještě více stupňuje napětí, které čtenář pociťuje až do posledních stránek románu. Paralelně s osudy obyvatel ulice autor v první osobě líčí úsek ze života mladé ženy, bývalé obyvatelky stejné ulice, s níž se setkáváme o několik let později. Mladá žena – původně dívka z domu číslo 22 – se ve vzpomínkách vrací k poslednímu letnímu dni strávenému v dané ulici, zároveň však přehodnocuje svůj současný život ve světle nečekaných událostí. Autorův originální styl nezapře vliv fotografie a filmu – obyvatelé ulice jsou podáni jakýmisi filmovými záběry, kdy pomyslná kamera spočívá na jednom z nich, aby se záhy obrátila jinam a po několika odbočkách se opět vrátila na výchozí místo. S každou postavou tak prožíváme osudný den okamžik po okamžiku – lidské osudy se prolínají a vytvářejí zajímavou koláž různých prožitků, jež může na první pohled obyčejná ulice skrývat. Vnímáme každý pohyb, každý přesun, každou myšlenku vměstnanou do několika dokonalých, krátkých vět téměř bez interpunkce, které evokují sebemenší detaily a gesta.

Jon McGregorův první román svým kinematografickým stylem, hlubokým humanismem a důrazem na všednost detailů představuje skutečnou poezii každodennosti naší moderní existence, a řadí se tak k významným románům současné britské literatury.