Vždycky si odevzdaní
Neuvěřitelné: dřív nebo později, jako vždy
přijde čas si odevzdat, co jsme si
půjčili asi jen proto, abychom to odevzdali,
a dřív se ještě trpělivě sžili a možná i

uvěřili, že je to naše, tak bude třeba si odevzdat:
desky, knihy, poslané a neposlané dopisy,
emaily, kafíčka, čaje, srdce, laskavosti, naději,
čas, peníze a lásku, slova (bude třeba vložit zpět

do úst ta největší a nejtěžší
slova), potom si odevzdáme za všechno, o
čem byla řeč výše, i naše děti, jichž nemáme,

odevzdáme, děti odevzdají nás, odevzdáme
se Bohu a Bůh se nám
odevzdá.

***

Poznal jsem všechny druhy
lásky je možný je poznat
během jedné noci
navštívil jsem tvé bohaté
teplé a prázdné nitro.

Nemám už skoro nic
ztratil jsem hlavu odevzdal
srdce rozsel tělo.
Rád bych se vrátil k
sobě ale už nejsem.

Déšť se trpělivě zatíná
do krku (není to pravda – nemám
už krk) měl bych už radši
mráz mráz je
rozhodnější

Lámu si hlavu (není to pravda
- nemám už hlavu) abych
se omluvil. Znám
všechny druhy lásky
o které se tolik mluví.

Růžové patro
východu se stává východem
slunce. Ztratil jsem hlavu
odevzdal srdce rozsel
tělo. Chci najít obchodníka

na duši to velké nic
balené pro teplo a pro kamufláž
v bavlnu slov.

***

samota město sex
celým svým tělem mi posíláš esemesku
všechny znaky jsi už využila

***

matka
Jen proto
jsem volala vyndej kuře
z lednice zvlášť proto
jsem volala a nevyndal. Kdyby
na mě aspoň jednou pomyslel
věděl by že má vyndat

***

To dítě, které s velkým
pláčem už teď hledá
skulinu v oponě matčiny
sukně, neví, že ví
příliš mnoho,
aby se vrátilo.

***

Babička má obchůdek s devocionáliemi a 
včera mi úplně za babku dala Ježíška
fosforeskovaného asi jen proto aby
ozařoval mé stále pozdější návraty domů.

Od samého začátku s Ním byl malý problém
vůbec nesvítil jak zajišťoval čínský
letáček konečně jsem uslyšel hlasy: ty sám
Ho musíš ozářit. Trasa mé pouti

pro nezúčastněné se jistě stala úplně
nejasná vedla teď přes nejsvětlejší objekty
toho města: zastávky nonstop obchody

tunely stánky s rychlým občerstvením protože
mezi tím vším Ježíšek svítil bezvadně.
Jen doma otravoval. Nenechal mě spát.

***

email
Mohla bys mě navštívit, protože se zdá,
že všichni, kteří měli kdykoliv zavolat,
zavolali, všichni, kteří měli kdykoliv
poslat dopisy, je už dávno poslali.
Nemůžu vyjít z bytu, východ tarasí
nabídky velkých obchodů, je jich pořád víc
kdybys přišla, mohla by sis je prohlížet
kolik bys chtěla, a já bych se díval, jak prohlížíš.
Někdo v tom musí konečně udělat pořádek,
ukázat, že na všechno je místo a čas.
Je těžký svázat se sám se sebou, takže žiji
opřený o lednici, v které bydlí světlo,
o písmo, několik bohatě ilustrovaných časopisů.
Měla by ses objevit. Když jsi ty byla nemocná,
chodil jsem za tebou a četl ti pohádky.
Měla bys poděkovat. Když jsi byla nemocná,
každý den jsem ti tvrdohlavě přinášel stud.

***

večer
Opilci opustili svá místa schůzek.
Tření kobylek ztichlo. Poslední
dálkově ovládané babičky se vracejí
bezpečně z poslední mše. Teď
se usadí na lavičkách chytnou se jich z obou
stran a oběma rukama jako by
měly za okamžik odletět a budou
čekat tvrdohlavě na noc budou se koukat
na gumou vymazaný měsíc.

***

rukojmí
Prohrál jsem dvanáct lásek
a všech těch dvanáct
lásek jež jsem nikdy neměl jsem vsadil
na tebe ale prohrál jsem
nakonec a teď
si budu muset půjčit

***

láska (v počtech)
To, že když jsou spolu
je jich o polovinu
méně, než kdyby byli
zvlášť

***

Když zapomenu, co je láska
Ty jí máš být.
Když zapomenu, co je žena,
Ty jí máš být.
Když zapomenu, kdo jsem,
Ty máš mnou být.
Když zapomenu, kdo jsi,
Ty máš být sebou.

(Tak si nahlas tu báseň skládám
v prázdným kupé. Vidíš všechno
skrz sklo a jdeš dál. Ani
nevím, proč Ti tykám.)

***

jídla
1.
Víš, co je dobré? –
ptá se matka z kuchyně.

Nevím, co je dobré. –
odpovídám z obýváku.

2.
Víš, co je dobré? –
ptám se matky z kuchyni.

Prosím, jenom nenasviň. –
odpovídá z obýváku.

***

Druhá část pravdy
Babička vede obchůdek z devocionáliemi a
včera, úplně za nic, mi dala svatého
Františka, protože dobře ví, že mám Ježíška
a blahoslavenou sestru Faustynu ze stejné série.

Dnes ráno byl svatý Jiří, ale už zmizel,
měl by zase přijít hned po neděli
(ostatně nejen on...) . – to říká babička
lidem, a lidé ji často poslouchají a respektují.

Kolem pátku přichází nebe, pekla už
nepřiváží (příliš dlouho stojí), avšak já mám
doma i peklo i nebe i svaté. A když

se nudím nebo je mi smutno, stavím
naproti sobě nebe a peklo. Do nebe vkládám ty
od babičky. Do pekla: prasátko, vojáka a potápěče.

***

nech mě na pokoji můj světě přece víš že
to nestíhám s básněmi, nemám slova neposílej
mi zase novou ženu bez papilárních linií
která se určitě ukáže nebýt tou, za kterou jsem ji pokládal.
neposílej nesmělé obchodní cestující
kteří přemlouvají k procházce do velké prodejny
a znesnadňují samotu. stejně všechny odpadky
v tomto domě jsou moje a obsah kapsy
svědčí jednoznačně proti životu. tak koukej
vypadnout životě vyjdi ze mě a vejdi
do amazonských stromů aby se mohly bránit
do nezrozených dětí aby se mohly bránit
a do velryb. vejdi do opravdových
básníků je tolik stařenek vyprávějících
nadpozemské příběhy v souladu
s rytmem vlastního dechu.

***

dopis na rozloučenou
Dal jsem ti velkou lásku, přeji ti abys to už
nikdy nepochopila, abys to už nikdy v životě
nepocítila, protože se pod ní zhroutíš. Tak

si to vysvětli: on mě zradil s básníkem,
a ještě k tomu mu o mně všechno říkal
(takže dvojnásob zradil). Tamten z toho potom

dělal básně jakoby o mně a o něm.

***

náboženská báseň
Na zem spadla oplatka zimy.
Nikdo to neví jenom děti
které ještě moc neumí
mluvit zdvihají ji k ústům.

V mých rukou se taví
s každým úderem srdce.
Je možný to ještě zkusit
bez pomoci rukou.

***

mluvíme rozdílnými
jazyky slova
předstírají že nejsou
mimo nás

pokoušejí se nás spojit
a spojují nás tím
nejméně důležitým
protože důležité
zůstává

v nás a nemůže
najít ústa

***

Je pouť a farnost obchází sebe sama,
spouští se po růženci mezi paneláky.
Paneláky chtě nechtě dodávají naději,
tím, že předávají slova, násobí tajemství.

Ti, kteří nejsou s námi, zhasínají světla
a vycházejí na balkony (možná kvůli nim to
echo), mladí nastupují do kapslí svých aut,
předstírají, že nevidí, nechají se obeplouvat.

Minulou noc mě vedly
neony obchodů, teď světlo svíček
vede nás, držíme se ho
a ono se nás drží, a když zhasne, protože
je kněz zakecává, zbývá vůně, která
se nemůže ztratit. Ta vůně je pro mě
poezie.