Postavy:
Otec, věk neurčitý
Matka, věk neurčitý
Syn, mladý muž
Žena, postava přicházející neznámo odkud
Muž, vrah splňující úkol

Scéna představuje holou a prázdnou místnost.
Vzadu dveře, vlevo okno. Dveře jsou zavřené. Okno je tmavé, neboť venku je noc. V popředí vpravo je stůl, na kterém jsou tři talíře. Otec (vlevo), Matka (uprostřed), Syn (vpravo) sedí okolo. Osvětlení místnosti je rovnoměrné, neurčité a trochu smutné, jako v čekárně na nádraží.
Záměrnou a téměř děsivou jednoduchostí hraní (pauzy, intonace, které se jednou podobají promluvě k nemocnému dítěti, jindy hluboce vážné, pomalá gesta kromě patetických momentů) - musí herci vyvolávat dojem - že to vše „se už muselo někde stát“.

Otec, otočí hlavu do sálu
Já jsem otec. To je moje žena a to je můj syn. Venku je studená a dlouhá noc, je zima, ale tady, tady se navzájem zahříváme a sedíme u tohoto stolu, abychom utišili svůj hlad, a vyměňujeme si láskyplné věty.
Ticho.
Otec, sám sebe se ptá i odpovídá, zatímco Matka a Syn mlčí, nehybně hledí
Cos dělal dnes ráno? Byl jsem ve škole. A ty? Šla jsem na trh. Cos viděla? Zeleninu dražší než včera a maso za lepší cenu. Výborně, jedno kompenzuje druhé. A ty, co ti řekl učitel? Že dělám velké pokroky. Pokračuj, synu, pracuj a uvidíš, všechno půjde dobře. Och, jak jsme spolu šťastni! Jaká je venku studená a černá noc! Radujme se, že nemusíme ven...

Na předscéně vlevo se objeví Žena a vede dialog s Otcem, který poslouchá a odpovídá, aniž otočí hlavou.

Žena
Otče! Měl by sis dávat pozor! Venku není jen tma!
Otec
Co chceš říct?
Žena
Dávej si pozor, dávej si pozor! (Potichu) Myslím, že za dveřmi je nějaký muž.
Otec
Co dělá?
Žena
Nevím. Čeká.
Otec
Na co čeká?
Žena
Na tebe, možná…
Otec
To je v pořádku, jdu se podívat. (Žena zmizí. Otec se zvedne, jde ke dveřím, otevře je: hodně velký muž, oblečený ve fraku, ale bez klobouku, stojí na prahu) Co chcete?... Chcete se mnou mluvit? Tak pojďte dál... Co mi chcete?

V tichosti Muž uchopí Otce a uškrtí ho. Náhle se okno samo otevře. Muž si přehodí mrtvolu přes rameno a zmizí dveřmi. Matka a Syn zatím přetočí hlavu směrem doprava, tvář ukrytou v dlaních, setrvávají v této pozici. Vpravo se znovu objeví Žena v černém.

Žena, povzdechne si a říká
Tak a je to. Co se mělo stát, se stalo... venku se noc chýlí ke konci. Přestaň plakat dobrá matko a jdi k oknu! (Matka se zvedne jde k oknu. ) Co vidíš? Odpověz! Teď můžeš mluvit.
Matka
Pole je poseté mrtvolami.
Žena
A předměstí?
Matka
Předměstí je pokryto květinami.
Žena
A slunce? Co dělá?
Matka
Slunce je na dně sklepa, ale jeho první paprsky začínají prosvítat sklepním okénkem... ( Vykřikne) Ach!
Žena, prudce
Co vidíš?
Matka
Vidím otce… tam… mezi mrtvými…
Žena
Tys to nevěděla, ubohá ženo?
Matka
Ano! Ale jak početní jsou jeho druhové!
Žena
Synu, jdi k oknu a zavolej svého otce!

Syn se zvedne, jde k oknu a volá, zatímco Matka se znovu posadí.

Syn
Otče, otče! Ótčéé…!
Žena
Slyšel tě?
Syn
Ano! Podívejte, zvedá se, překračuje ostatní mrtvé, blíží se k domu...
Matka
Slyším jeho kroky na schodech... To je on... (Otec se s důstojností hodnou smrti objeví na prahu dveří, které zůstaly otevřeny. Syn se k němu rozběhne a křičí "Můj otče!" Matka si skryje na chvíli obličej do dlaní, pak se zvedne, tváří k divákům, aniž by se podívala na Otce. )
Kdo tě zabil?
Otec
To nebyl člověk.
Matka
Kdo jsi?
Otec
Nejsem člověk.
Matka
Kdo jsi byl?
Otec
Nikdo.
Žena
Kde tedy je Člověk?
Otec
V nikom z nás.
Matka
Přesto si vzpomínám: ty jsi žil!
Otec
V každém z nás je Člověk mrtvý. Už není, není, nebo ještě ne.
Žena
Kde je?
Otec
Hledejme společně: jednoho dne, uprostřed nás.... bude.

Matka, Otec a Syn si pomalu sedají ke stolu.

Matka
Okno se rozjasňuje... (Okno vskutku zabarvuje slabý svit.) Někdo se blíží... Čekejme!...

Opona