Koho by při četbě zajímavého románu napadlo zaměřovat pozornost na tvar písmen? Azbuka se svými čistými geometrickými tvary (symetrické х, н, ф), s fotogenickými písmeny (hmyzí ш, щ, ж), umožňuje citlivou práci s významy slov i ve výtvarně neozvláštněném textu. Například jedna ze slavných postav Nabokovova Pozvání na popravu (česky 1990), se jmenuje Cincinnatus C. mimo jiné proto, že její počáteční písmeno Ц je v azbuce téměř zrcadlovým obrazem písmena П, jímž začíná jméno monsieura Pierra, Cincinnatova protikladu, představitele jiného světa. Princip převracení částí nebo celých textů vzhůru nohama využívali důsledně ve svých pracích dva představitelé vizuální poezie, Vladimir Geršuni (1930-1994), disident, politický vězeň, ochránce lidských práv; člověk s fenomenální pamětí, s nímž Alexandr Solženicyn spolupracoval při psaní Souostroví Gulag, a Dmitrij Avaliani (1938), hlídač, absolvent fakulty geografie v Moskvě. Jejich oblíbeným žánrem byla takzvaná listovertěň (otáčecí list), tedy slovo nebo sousloví, které, převrátíte-li knihu nebo list vzhůru nohama, dává jiný smysl, mění se v jiné slovo. Bez násilí, bez animace. Například Aveliani dokáže napsat něboskrjob (mrakodrap) záměrně neumělým rukopisem tak, že po vzhůru nohama pak čteme samoljot (letadlo). Ale politické narážky nejsou hlavním smyslem podobných experimentů; moment, kdy běžné slovo změnou perspektivy pohledu odhalí jiný význam, je nejen poukazem na všechna zneužívání jazyka, ale především pokusem o představení (pra)jazyka coby živé, nevypočitatelné bytosti. Dmitrij Avaliani spolu s dalšími představiteli současné vizuální poezie Borisem Grinbergem a Germanem Lukomnikovem na konci loňského roku vydali Antologii palindromu, kombinatorní a rukopisné poezie.

Zajímavý je i nový pokus tvůrců vizuální poezie o průnik do prostředí, které se samo nabízí, do internetu. Avaliani, Igor Burdonov a Villi Meľnikov vymysleli projekt nazvaný Prvobitné umění (měkké i "pochází" ze slov rozbíjet a bit - jednotka pro měření množství informace), kde je kromě naivistických básní a textů palindromového typu, v typografické úpravě evokující nástěnné malby, umístěno i několik "otáčecích listů". Slova se zde otáčejí kolem vlastní osy sama - a kupodivu tak v širším kontextu internetové animace, upoutávek, videozáznamů přestávají fungovat jako náhlé prohloubení mezi znakem a jeho významem. Základní myšlenka projektu - hledání základního, prvobytného, významově všeobjímajícího znaku, "základu všech písem" - se v technické dokonalosti ztrácí. Je, zdá se, pevně spjata se starým dobrým listem papíru.