Kdo z nás nikdy neslyšel o Billy Kidovi? Tuším, že takových moc nebude - oné červencové noci roku 1881 totiž zemřel William Bonney, nikoli Billy Kid. Ten žil dál, nejprve v ústně předávaných legendách a v písních, pak v rodokapsech, ve filmu a pronikl i na akademickou půdu. S jeho legendou je svázáno i hodně slavných jmen: od hollywoodských hvězd přes Boba Dylana až po J. L. Borgese. V roce 1970 se pokusil literárně uchopit životní drama Williama Bonneyho i kanadský autor Michael Ondaatje, jehož Sebrané spisy Billyho Kida nyní v českém překladu vydává nakladatelství Volvox Globator.

Prozaik, básník, scenárista a filmař Michael Ondaatje není u nás neznámý - kromě nejznámějšího románu Anglický pacient mu loni vyšla česky ještě pozoruhodná koláž vzpomínek, básní, fikce a fotografií nazvaná Máme to v rodině. Podobně žánrově jen obtížně zařaditelným textem jsou i Sebrané spisy Billyho Kida - narativní pasáže se střídají s básněmi, celek doplňuje interview pořízené ve vězení, vyprávění Kidovy milenky Paulity Maxwellové, fotografie a komentář k nim. Anglosaská kritika považuje knihu za básnickou sbírku, ale stejně dobře bychom ji mohli zařadit do žánrů jiných.

Na první pohled je zřejmé, že Ondaatje je ve své verzi kidovské legendy věrný faktům - na rozdíl třeba od už zmíněného J. L. Borgese, který v Obecných dějinách hanebnosti dá Billymu nejenom jiné vlastní jméno (Bill Harrigan místo William Bonney), ale nechá jej umřít i o více než rok dříve (25. července 1880 místo 14. července 1881). Od všech existujících zpracování však kniha liší ještě něčím: Ondaatje se ani nepokouší na základě těchto faktů rekonstruovat "příběh". Kniha je mozaikou fragmentů, které se někde překrývají, jinde zase nechávají prázdná místa, přičemž obojí má v ironické hře textu své místo.

Jak napovídá název, autor si pohrává s asociací umělec-zabiják: tato metafora je někde zdůrazněna, jinde naopak zpochybněna, ovšem nikoli na morální rovině - ta je jaksi odsunuta do pozadí od samého počátku. Podobně jako "umělec", i Billy hledá jakési vnitřní "osvícení" a aby jej dosáhl, musí se pohybovat po hraně - v jednom okamžiku autor dokonce zabijáka přirovnává k Ikarovi. "Jsem tady na samým okraji slunce / který by mě umělo zažehnout." Pohyb na hraně, překračování mezí, znamená v Billyho případě překračování zákona, tedy vraždění, ovšem zde hrdina upadá do pasti, která číhá i na umělce - jeho "dílo" není ničím víc než destrukcí. A tak se vlastně název knihy ukazuje jako paradoxní - sebrané "dílo" Billyho Kida žádným dílem není, je jeho pravým opakem.

I z tohoto důvodu se překlad názvu nejeví jako příliš šťastný - doslovnější Sebrané dílo Billyho Kida by patrně bylo lepší. Ale to je bohužel to nejmenší. O překladu totiž lze říci jedině to, že je hodně špatný: hemží se to v něm anglicismy, a to nejenom na slovní rovině ("ideální exterminátor", "měsíc mu balancoval na špičce nosu", "populární" místo "oblíbená"), nýbrž i na rovině větné ("Dolů ulicí šel pes", "byl to Kid, kdo tam na mě v té tmě šel"), navíc je zcela neúnosně doslovný, čímž trpí hlavně básně. Navíc problematická je i hovorová čeština, kterou překladatel zvolil pro převod originálu. To, co by snad bylo možné přejít u rodokapsu, byť obtížně, je v případě Ondaatjeho textu naprosto katastrofální a činí české vydání bezcenným. The Collected Works of Billy the Kid je výjimečná kniha, Sebrané spisy Billyho Kida nestojí za nic.