Letos si připomínáme dvojí výročí Růženy Dostálové, jejíž jméno se pojí zejména s budováním a záštitou české neogrecistiky a byzantologie na fakultách v Praze a Brně, dlouholetým působením v Akademii věd a také s bohatou překladatelskou činností. Sté a zároveň desáté výročí dávají příležitost k ohlédnutí za touto mimořádnou osobností: osobní vzpomínkou přispěli Pavel Spunar, Jiří Pelán, Beata Lejtnarová a Pavlína Šípová.
JP
Jiří Pelán
Svazek přináší výběr z básnických děl čtyř klíčových reprezentantů evropského básnického baroka: Itala Gabriella Chiabrery, Angličana George Herberta, Francouze Jean-Baptista Chassigneta a Němce Paula Fleminga
Ukázka z díla čtyř klíčových reprezentantů evropského básnického baroka: Itala Gabriella Chiabrery, Angličana George Herberta, Francouze Jean-Baptista Chassigneta a Němce Paula Fleminga.
Bylo to veselé dítě, opravdu moc veselé, nevycházel ze smíchu, jak byl veselý, a měl taky smysl pro humor, moje sestra Elsa například vášnivě ráda vyprávěla anekdoty, znala jich stovky, a on, jen jak ji viděl, hned k ní běžel a volal: teto Elso, řekni vtip!
Poetika, již Ungaretti fixoval v Pohřbeném přístavu, se především zásadně rozcházela s tradiční lyrickou rétorikou pevných strof a uzavřených metrických útvarů, jak byla v Itálii pěstována od Petrarky k D’Annunziovi.
Bonnefoyovu poezii - tak odlišnou téměř od všeho, co nalézáme v české básnické tradici - nelze označit za temnou (destrukcí stále prosvítá jasné sloupoví chrámu), je však jistě nesnadná.
Svou první básnickou sbírku O pohybu a nehybnosti Jámy (Du mouvement et de l°immobilité de Douve) vydal Yves Bonnefoy v roce l953. Její originalita byla okamžitě rozpoznána a náležitě oceněna.
Sebastiano Vassalli (narozený v Janově v roce 1941) je nejlepším italským vypravěčem oné generace, jež vystřídala generaci Morantové, Ortesové, Calvina či Sciasci.
