Martina Loučková

Román Nizozemce Hermana Kocha vypráví o rodinném setkání v luxusní amsterdamské restauraci. Klade si otázky týkající se osudných chyb při výchově dětí, role rodiny v dnešní společnosti a společenských hodnot předávaných dětem rodinou. Otázky po původu zla. Jednoznačnou odpověď na ně kniha nedává, ale naléhavost, s jakou jsou otázky kladeny, nenechá nikoho zcela chladným.

Magriet de Moorová vytvořila nadčasový obraz lásky, napsala historický román, jenž nás přesností historického detailu téměř zcela přesvědčí. V pozadí příběhu je Neapol na vrcholu slávy se smrdutými tržišti a s přístavem hýřícím barvami. Tyto barvy, stejně jako každý palác i náměstí, odpovídají pokud možno historické skutečnosti. Řeč a chování postav je však povážlivě moderní. O to jasněji cítíme, jak je tento svět blízký našemu – vždyť i v tom našem vládne rozum, důmyslnost vědy, ale lidé se nak

Melancholické zamyšlení nad složitým vztahem Vlámů ke zkušenosti druhé světové války, ale i mistrný, nesmírně živý portrét jednoho dětství. Román strhne zejména jedinečným smyslem pro bizarní detail a neobvyklou směsí poetičnosti a smyslovosti.

Proč má Belgie smysl? Belgie není krásná. A řešení, která jsme vymysleli v průběhu staletí (od vyhlášení nezávislosti v roce 1830) nejsou velkolepá, nejsou elegantní. Je to spíše takové neohrabané kutilství.

Saskia de Coster patří k oněm mladým autorům, kteří jsou rychle objeveni a jednohlasně vyzdviženi kritikou jako nový, nevšední talent. Jejich cit pro jazyk a stylistická invence jsou strhující, v tomto směru panuje shoda.

Výchozími situacemi prozaických textů nizozemské autorky Margariet de Moorové bývají často klíčové životní náhody, převracející naruby dosavadní směřování hrdinů. V novém románu s názvem Utonulá se bárka jejího vyprávění odráží od katastrofální povodně, jež Nizozemsko zasáhla v padesátých letech.