Autoři knihy rozhovorů s Lubošem Kropáčkem doufají, že publikace přispěje k jinému pohledu na islám, k jeho detabuizaci, a bude prvním krůčkem na dlouhé cestě „za porozuměním a poklidným soužitím mezi světem islámu a sekularizovaného Západu“. Kropáčkovy odpovědi připomínají krátké přednášky či glosy a jsou rozhodně přinejmenším podnětem pro zamyšlení, spíše však inspirací k hluboké reflexi historického vztahu mezi náboženstvími a budoucnosti křesťansko-muslimského dialogu.
EF
Eva Fínková
Katherine Pancolová ani v posledním díle trilogie ságy rodiny Cortèsových nezklamala a představila nespočet příběhů, přání a nenaplněných tužeb, sahajících od Paříže po Londýn.
Thomas Gunzig, belgický spisovatel píšící francouzsky, na letošním knižním veletrhu Svět knihy představil svůj předposlední román Kuru, který je zatím čtvrtým jeho titulem dostupným v češtině: pro Garamond ho přeložil Martin Kučera.
Kyselina sírová si stejně jako předchozí romány Amélie Nothombové udržuje technickou dokonalost, ale nepostrádá ani lidskou tvář. Hlavním tématem knihy je krutost a s ní spojená otázka viny. Příběh se odehrává na pozadí drsné reality show.
Psát pro děti je těžší, těm nic nenalžete. Zapracovat do nového románu Prahu by se ještě mělo podařit. Belgičtí spisovatelé mají výhodu, protože se stále někde potkávají... Thomas Gunzig vypráví o tom, proč, jak a kdy vlastně píše své knihy (když zrovna netočí film, nenahrává v rozhlase, nepřednáší ve škole nebo nehraje divadlo).
I ve Francii se na vrcholu žebříčků nejprodávanějších románů drží knihy spisovatelů píšících jednoduché a úsměvné příběhy ze života. Takové publikuje i Katherine Pancolová: její romány popisují spletité životní cesty obyčejných lidí a jsou do velké části inspirované autorčiným vlastním životem.
Knihu tvoří tři povídky (Zdar a svobodu, Surová noc a Za pět franků kus), každá má jinou detektivní zápletku. Ve všech se opět setkáváme se dvěma klíčovými postavami: „Adamsberg spoléhal na instinkt a věřil v sílu lidstva, Danglard spoléhal na rozum a věřil v sílu bílého vína.“ Právě proto, že se tak vzácně doplňují, dokážou vždy najít pravdu a odhalit pachatele.
V knize Tisíc domů snu a hrůzy spojuje Atík Rahímí prastaré afghánské mýty, tradice a pověry s krutou realitou Afghánistánu. Příběh se odehrává v období afghánské diktatury – autor ale neupřesňuje, zda jde o prosovětskou diktaturu v 70. letech, nebo o vládu tálibánu v letech 90.
Letos na podzim vyšel Michelu Houellebecqovi román La carte et le territoire (Mapa a území) – a autor se konečně dočkal goncourtovského ocenění.
Vedle autorů jako Marc Levy či Anna Gavalda se na francouzském knižním trhu objevil talent, který svými romány jistě zpříjemní večery s knihou nejen francouzským čtenářům, ale i dalším vyznavačům dobrého příběhu s nečekaným rozuzlením. Vloni mu nakladatelství XO vydalo v pořadí již čtvrtou knihu Seras-tu là, která dle kritik aspiruje na stejný úspěch, jenž zaznamenal román Et après..., vydaný v roce 2004.
