Osiřelec je další z řady polských literárních pohledů na smrt matky a truchlení, protože však takové knihy píší obvykle muži, je tentokrát jiný – ženský. Mira Marcinów píše o svém vztahu s matkou a o její ztrátě otevřeně, zuřivě, občas vulgárně, zároveň s viditelnou něhou a velkou, do jisté míry neopětovanou láskou.
AM
Anna Maślanka
„Když píšeme o těch, které jsme ztratili, provádíme něco jako vyvolávání duchů. Zemřelí se zpřítomňují a stávají se překvapivě fyzickými,“ tvrdí polská autorka Mira Marcinów o své literární prvotině Bezmatek (Osiřelec), ve které otevřeně a velmi tělesně popisuje vztah s matkou, její nemoc a umírání. V rozhovoru mluvila také o tom, jak a proč truchlí Poláci, jestli náboženství pořád hraje v Polsku důležitou roli a proč se ona sama těšila na blížící se české vydání své knihy.
Donedávna byla v Polsku známá jako filozofka, psycholožka a autorka knihy o dějinách polského šílenství. Její otevřeně napsaný prozaický debut Bezmatek (Osiřelec) jí vynesl prestižní cenu Paszport Polityki a nominaci na nejvýznamnější polskou literární cenu Nike.
