BK

Bohumil Kartous

Logopedické vady by bylo možné v ideálním stavu téměř vymýtit. Že se to nedaří, to je problém zejména rodičů. Systém pro odstranění tohoto handicapu sice není ideální, ale logopedové zatím jsou k mání. Mít pomůcku, která pomůže, je určitě k dobru věci. Ohrožený břichomluvec takovým pokusem je. I když jako čtenáře předpokládá dítě, velmi pravděpodobně bude nutné ke každému vydání přibalit jednoho logopeda…

Posuzovat některé knihy je těžké, zvláště jsou-li o výchově a čtenářem má být dítě nebo teenager. Na jedné straně vidíte upřímnou snahu pomoci dětem či mladým lidem s překonáváním překážek. Na straně druhé si ale při čtení některých z nich říkáte, jestli se dostanou do rukou těm pravým, a pokud, jakou v nich vlastně vyvolají reakci. Podobně smíšené pocity vyvolává i svazek Jak přežít, když mě všechno štve.

Učení by děti mělo bavit. Osvojení techniky myšlenkových map může některé nadchnout nebo alespoň rozšířit jejich obzory. Prostřednictvím srozumitelné a didakticky dobře zpracované knihy Tonyho Buzana se mohou o mentálních mapách dozvědět vše podstatné a získat spoustu nápadů na využití. Jak soudí Jáchym Kartous (11 let), v některých místech je kniha až přehnaně polopatická, celkově ale oceňuje autora za dobrou práci.

Informace hýbou dnešním světem. Zorientovat se v jejich záplavě je takřka nadlidský úkol. Paradox je, že si tento stav lidstvo přivodilo zcela záměrně. Člověk po tisících let zkoumání světa došel k poznání, že jeho základní veličinou je právě informace. Gleick ve své knize rekonstruuje, jak člověk do tohoto stavu dospěl, kdo všechno k tomu přispěl a jak se různé proudy poznání střetávají v jednom nepatrném „bitu“.

„Východisko můžete nalézt, pokud k sobě budete ohledně vlastních citů stoprocentně upřímná. Jedině tak se můžete rozhodnout pro to, co je pro vaše dítě i pro vás nejlepší“ (s. 91).

Pod politickou nálepkou „společnosti vědění“ je ukrytá společnost nevzdělanosti. Vědění jako svobodné potýkání se s poznáním a vzdělání jako cesta k němu jsou ohroženy principem podvojného účetnictví a zánikem každého „tržně neperspektivního vzdělávacího produktu“.