Romance, v nichž dvě pro sebe bijící srdce přes všechny útrapy najdou cestu k sobě, se přesunuly do kategorie pohádek. To neznamená, že vztahové příběhy nemají dnes v literatuře své místo. Svět se ale změnil a s ním i to, jak lásku a její hledání zobrazují literární tvůrci. Postavy se seznamují a komunikují přes sociální sítě, naivně romantické zápletky nahrazují uvěřitelnější scény, odrážející každodennost hektického světa. Román V posledním tažení s podtitulem Z lékařského prostředí (Full spredning, norsky 2019) lze označit jako novodobou romanci, feel good román nebo jednoduše vztahový román ze současnosti – žánrové nálepky nejsou důležité. Kniha norské autorky Niny Lykke, v níž padesátiletá praktická lékařka Elin satiricky glosuje své uvadající manželství, nový milenecký vztah i pacienty, oslovil skandinávské publikum tím, jak hodně vypráví o nich samotných.

Od roku 2010, kdy debutovala, je Nina Lykke čtenářsky velmi oblíbená autorka. Román V posledním tažení, jehož adaptace je aktuálně k vidění na prknech National Theatret v Oslo, však oslovil i literární kritiky a získal v roce 2019 prestižní cenu Brageprisen. To mimo jiné potvrzuje, že Norové si na škatulky příliš nehrají a nespatřují nic zvláštního v tom, že uznávané ocenění získá vztahový román.

Bolesti, diety a úzkosti
Třebaže románem projde i řada mužů, perspektiva se soustředí na ženy středního věku a jejich problémy, skrývající se za zdmi dokonale zařízených domů. Elin je prototyp vzdělané ženy se slušnou kariérou, jejíž manželství po odchodu dětí drží pohromadě už jen silou zvyku. Čas po práci tráví s litry bílého vína u nekonečných seriálů, její manžel zase brázdí okolní lesy na běžkách a večer sportovní vybavení opečovává v dílně, za jejíž vybavení by se nemusel stydět olympijský tým některého menšího státu. Satirický pohled na nepříliš naplněný život umocňuje ještě fakt, že Elinin jediný skutečný přítel, s nímž může otevřeně mluvit, je kostlivec Tore, stojící v koutě její ordinace. V této situaci Elin na sociální síti neúmyslným tahem prstu naváže přátelství se svou studentskou láskou. Romantické znovuvzplanutí se nekoná a my jsme svědky mnohem uvěřitelnější znavené romance 21. století, ukazující úskalí nových vztahů, do kterých vstupujeme s břemenem minulosti. A také to, jak rozhodnutí, se kterým z mužů zůstat, či zda raději nedat přednost samotě, není vůbec jednoduché.

Úspěch však románu přinesla především jeho lékařská linie. Elin, která bojuje se syndromem vyhoření na všech frontách, totiž kromě sebe samé glosuje také své pacienty. Ty nazývá rokem jejich narození, s naučenou profesionalitou poslouchá jejich vzdechy, ale ve vnitřním monologu z ní tryská všechno, co si o nich myslí. Právě pasáže o skřípnutých zádech, migrénách, hemoroidech, obezitě, tělesném zápachu, špatných stravovacích návycích nebo naopak posedlosti dietami udělaly z knihy bestseller. Nina Lykke v nich postihla mnohé neduhy norské, potažmo však i evropské společnosti, která navzdory bohatství a genderové i sociální rovnosti končí v ordinaci lékařů a žádá o rychlý lék na bolesti těla i duše, aniž by se ptala po jejich skutečné příčině.

Krize středního věku i krize z dostatku
V zaznamenávání každodennosti našich nenaplněných vztahů a osamělých duší je severská literatura jedinečná, a pokud jde o krizi středního věku, nabízí se srovnání s dánskou autorkou Dorthe Nors nebo norským matadorem Dagem Solstadem, jehož knihy překračují vztahový rámec a postihují hlubší existenciální krizi člověka. Literární kvalitou se tak řadí k tomu nejlepšímu, co současná severská literatura nabízí.

Román Niny Lykke není po jazykové či vypravěčské stránce nijak překvapivý, jeho devízami jsou ironické glosátorsví a věrné zobrazení lékařského prostředí, jímž prochází široká plejáda dnešních Evropanů. Přesto se nás kniha dotkne, ať už tím, že se v jejích pacientech chvílemi poznáváme, nebo proto, že se začneme ptát, zda citová vyprahlost, již cítíme z většiny postav, není vedlejší produkt vysoké životní úrovně, v níž tak rádi s ostatními soutěžíme. Pasáže odehrávající se v ordinaci by si měli přečíst všichni čtenáři po čtyřicítce, kteří se domnívají, že jsou stále mladí a že na jejich strasti stačí jen zvolit správný lék.