Klingonština ze Star Treku, dothračtina z Hry o trůny, ewočtina ze Star Wars: Ne každý příležitostný divák fantasy a sci-fi filmů či seriálů se zamýšlí nad tím, kolik úsilí jejich tvůrci věnovali jazykům, jimiž obyvatelé nejrůznějších fantastických světů mluví. Někdy jsou to spíše jen atmosférotvorné zvukové kulisy, jindy ale vznikají celé propracované systémy, takže jazyk sám o sobě začíná připomínat vzrušující neznámý svět a do jeho dalšího rozvoje se pouštějí zástupy nadšenců. A právě tomuto tématu se ve své knize Stopařův průvodce po galaxii jazyků. Fantastická lingvistika od Tolkiena po Klingony věnuje švédský novinář, sociolog a specialista na klingonštinu Yens Wahlgren.

Pokud by si někdo představoval, že jsou umělé jazyky čistě záležitostí popkultury 20. a 21. století, autor ho hned v úvodu vyvede z omylu stručným historickým okénkem – ve skutečnosti je tento fenomén známý už od Aristofana, vlastní jazyk si vytvořila například i Hildegarda z Bingenu a po začátku novověku už se s takovými pokusy roztrhl pytel. Jazyky vznikaly z různých důvodů – například ve snaze dosáhnout komického efektu anebo s ambicí umožnit co nejsnadnější komunikaci celého lidstva. Není ale pochyb, že mnohé autory také konstruování jazyka jednoduše bavilo a dělali to z jakési vnitřní potřeby – jako jiní skládají básně nebo hudbu.

Historický úvod je zajímavý a přináší řadu překvapivých informací, zároveň je z něj ale znát snaha neunavit nadbytkem detailů a co nejdřív se vrhnout na to, co je vlastním těžištěm Wahlgrenovy knihy: vymyšlené jazyky z novodobé fantastické a vědecko-fantastické literatury, filmů a seriálů. Představena jich je zhruba stovka. Některé Wahlgren jen stručně zmiňuje, jiné přibližuje důkladněji a s pravým fanouškovským zápalem, a to včetně ukázek. Čtenář se dozvídá o různých přístupech tvůrců: leckdo možná ví, že řada jazyků ze Star Wars nebo třeba z Duny vychází z pozemských jazyků, které autorům zněly exoticky. Ale jak při práci s tímto materiálem uvažovali a postupovali? Nakolik výsledek ovlivnily komunity fanoušků? A nakolik seriózní věda? Zajímavý je třeba příklad filmu a seriálu Hvězdná brána, kvůli němuž byla vědecky zrekonstruována staroegyptština a následně vytvořen dialekt, který by se ze staroegyptštiny teoreticky mohl vyvinout během tisíciletí na planetě Abydos. A podobných kuriozit kniha nabízí spoustu.

Existují ovšem také jazyky, které vznikly takříkajíc od nuly a jejich tvůrci při tom experimentovali s nejrůznějšími metodami. I zde se často skloňují národy ze Star Wars, jejichž jazyky jsou inspirované třeba i říší zvířat, ale zmínit můžeme také například na'vijštinu z filmu Avatar anebo jazyk láadan z knižní trilogie Native tongue, který měl co nejlépe vystihovat ženské myšlení a jeho autorka se jej snažila rozšířit i ve skutečném světě. Speciální kapitoly v knize jsou pak věnované jazykům dystopií, Tolkienovu světu, sérii Hry o trůny a klingonštině, která je očividně autorovou srdeční záležitostí. Tento jazyk fanoušky fascinuje, takže pilně pracují na jeho dalším vývoji, píší v něm poezii, zpívají karaoke a v současnosti podle autorových slov do klingonštiny překládají Bibli, a to z původních jazyků. S pomocí aplikace Duolingo se klingonsky učí už na půl milionu lidí a část z nich v jazyce dokáže takřka plynně komunikovat.

Kdo toho o Klingonech, „konlangování“ nebo „trekkerech“ moc neví a třeba se dokonce ani nikdy nepokusil naučit quenijsky, pro toho je tato kniha nově objeveným světem sama o sobě. Napsaná je čtivě a zábavně, aniž by působila hloupě. Autor plynule přechází z jednoho fiktivního světa do druhého a bere je i jejich obyvatele smrtelně vážně, což mu ale nebrání tu a tam si něžně utahovat z jejich tvůrců. Wahlgren spojuje pohled vědce a fanouška a vedle jazyků samých stručně představuje i napojené komunity. Kniha tedy představuje mimo jiné i něco jako sociologickou sondu.

Těžko představitelný kus práce na knize odvedla překladatelka Olga Bažantová a redaktoři Jitka Jindřišková a Jiří Jelínek. Česká verze mimo jiné vyžadovala dohledání českých překladů velkého množství knih, filmů a seriálů. Původní popisy jazyků logicky využívají srovnání se švédštinou, tudíž bylo nutné je upravit pro české mluvčí, a tak dále. Vzhledem k pečlivé přípravě knihy jsem v knize očekávala také rejstřík, na který se bohužel nedostalo. Nicméně listování Stopařovým průvodcem po galaxii jazyků je činnost příjemná, takže to tolik nevadí. Velký zájem o knihu v českém prostředí, který potvrdila i vysoká účast na nedávné besedě s autorem v Praze, každopádně potvrzuje, že se úsilí věnované českému vydání vyplatilo.