Svou početnou a zároveň rozmanitou bibliografii edukativních knížek pro děti Ester Stará (nar. 1969) v loňském roce rozšířila mimo jiné o sympatický příspěvek nazvaný Šedík a Bubi. Není to první kniha, na které se podílel i její manžel Milan, grafik a výtvarník. Z jejich tvůrčí dílny pochází například i veršovaná sbírka Každý bulí nad cibulí nebo několik publikací zaměřených na rozvoj komunikačních dovedností dětí – autorka totiž pracuje také jako logopedka a speciální pedagožka. Nevyhýbá se pochopitelně ani spolupráci s jinými ilustrátory, nejnověji spojila síly s nadanou Marií Urbánkovou, největší ocenění jí vynesla kooperace s Martinou Matlovičovou – za pohádkový soubor A pak se to stalo (2010) získala prestižní zahraniční ocenění White Raven a u nás pak Zlatou stuhu, již si ostatně vysloužila i její patrně nejznámější knížka Chrochtík a Kvikalka: Na cestě za blýskavým prasátkem (2012).

Novinka Šedík a Bubi (2018) je určena čtenářům od pěti let, resp. nečtenářům, jak výslovně upozorňuje nakladatelský komentář na obálce: „Čtení i pro nečtenáře!“ Známe to všichni, mnoho dětí neomylně rozeznává velká písmena dávno předtím, než jdou do školy, a mnoho dětí se zase potýká s dyslexií a potřebuje v začátcích, kdy se učí číst, podpořit. Ester Stará a Milan Starý se nezalekli velkého cíle – vytvořit knihu pro všechny, vyprávět příběh promyšleným propojením textu a ilustrací a kombinovat techniky, které u dětí vzbudí zájem a udrží u četby pozornost. Text je proto segmentován do kratších úseků, eliminuje čtenářsky obtížná slova se shluky souhlásek, aniž rezignuje na jazykovou pestrost, barevně odlišuje takzvané čtecí celky a nadto je vysázen fontem Dyslexie holandského designéra Christiana Boera. Co zní poněkud učeně a strojeně, je v praxi přirozené a hravé. Větší rozestupy mezi jednotlivými písmeny, která mají tlustší základnu a tím se od sebe více liší, střídání šedé a černé po slabikách, aby začínající čtenář lépe rozeznal, která písmena ve slabiku svázat a kde už je slabičný předěl. Nadto přímá řeč tiskacími písmeny v komiksových bublinách, které živě propojují ilustrace s textem a zejména nadaným předškolním čtenářům umožňují aktivně se zapojit do četby. I komiksové stripy si v knize našly místo, doprovodné ilustrace k textu jsou někdy drobnější, jindy celostránkové a pak vlastně přebírají vypravěčský part. Naopak celková barevnost je redukována na několik dominantních barev, výsadní pozici si vydobyla růžová.

To ale neznamená, že knížka by nebyla i pro kluky! Koneckonců také všechny důmyslně propracované strategie „podpory čtení“ by vyzněly naprázdno, kdyby se nemohly opřít o svižně napsaný, poutavý příběh s hrdinou, který má v dětském světě nenahraditelné místo. Nejmladší ze tří koťat, kocourek Šedík, se na půdě skamarádí s odloženou čepicí Bubi, když si musí hledat nový pelíšek, protože bráškové Fous a Lap ho z pelechu, co jim připravila máma Míla, vystrčili. A odhánějí ho i od misky s mlékem, kterou jim na chodbě připravuje pekař. Když se tedy máma odhodlá dopřát kocourkům nějaký čas, aby se postavili na vlastní nohy, nezbývá Šedíkovi než prošmejdit půdu a obstarat se, i když se mu strašně stýská. S Bubi je pak hned veseleji, i když také čepice si zoufá: chtěla by někomu patřit a být pro někoho důležitá. Spolu na své stesky zapomenou a nakonec se jim i toužebné přání vyplní. Než ale příběh dospěje ke šťastné pointě, zažijí malí čtenáři s Šedíkem a Bubi dobrodružství s myší, při kterém jde o život, návštěvu akrobata netopýra, hru na schovávanou, radovánky ve sněhu a hlavně spoustu legrace.

Humor je totiž silným konstitutivním prvkem celé knihy. Zastoupen je pochopitelně v jazykovém ztvárnění, např. u vtipných přirovnání, která u pětiletých „zaberou“ (jako „koukat jako nanuk na topení“) nebo v návodném rýmování ve větách určených čtoucím předškolákům („Já jsem netopýr Eda. Neposeda.“) či díky užití expresivních a onomatopoických výrazů („darmožrouti“, „pískalka“, „bříško mu hrálo hladovou. Drum šrum.“). Ilustrace se pak humorem doslova sytí: nepřekonatelná je škála výrazů, které Milan Starý několika tahy zachytil v obličeji kotěte, jež poprvé „ochutnává“ mouchu, citron nebo řepu, než narazí na kus uzeného. Situační humor při zpodobení člověka tápajícího v harampádí na temné půdě pobaví i dospěláky, stejně jako dovádění kotěte, které se urazí a „jde se nudit“. Nemluvě o kouzelných proměnách obživlé čepice!

V knize Šedík a Bubi zkrátka všechno hraje. Ester Stará v jednom rozhovoru prozradila, že do svých knížek pro děti nechává vplout svůj aktuální životní pocit, že ve svých příbězích přetaví situaci, kterou prožívá v reálném světě. Když psala o kočičím klukovi a jeho kamarádce Bubi, vyrovnávala se prý s odchodem svého nejstaršího syna z rodného hnízda. Šedíka a Bubi tak můžeme číst nejen jako příběh o kamarádství a hledání svého místa na slunci, ale i o odvaze a pocitech mámy, která dává do náruče světa to nejcennější, co má.