Filmová historička Tereza Czesany Dvořáková (nar. 1977) se v půvabné dětské knize Jak vznikl film vydává do minulosti po stopách prvních pohyblivých obrázků. Komu v hlavě okamžitě naskočila jména bratrů Lumièrových a letopočet 1895, může být překvapen. Autorka totiž vyprávění začíná o mnoho let dřív, konkrétně v renesanční Florencii v pracovně vynálezce Leonarda da Vinciho. Na bratry Lumièrovy samozřejmě také dojde, ale vlastně až ke konci knihy. Nepoučenému čtenáři tak nezbývá než žasnout: příběh filmu byl mnohem spletitější a komplikovanější, než na první stránce očekával. A taky o dost zábavnější.

Knihu vydalo na konci loňského roku nakladatelství Argo, ilustrace pro ni vytvořil český výtvarník a autor komiksů Michal Menšík, v uměleckém světě známý pod pseudonymem Nikkarin. Jeho kresby hrají v knize zásadní roli. Informacemi nabitému textu, přes všechnu snahu o stručnost a jasnost plnému cizích slov, jmen a letopočtů, totiž přidávají nadhled, humor a hravost. Někdy až podvratnou: Leonarda da Vinciho kreslíř přirovnává k Albusi Brumbálovi, filmového tvůrce Maxe Skladanowského zachytil právě knokautovaného jeho slavným boxujícím klokanem, a nadto do dětské knihy propašoval dvě cimrmanovské hlášky.

Celým dílem pak prostupuje ona nádherná atmosféra „velkého“ devatenáctého století. Jak říká sama autorka v rozhovoru pro DOK Revue, kniha je mimo jiné i poctou vynálezcům a velikánům průmyslové revoluce. A od té přejímá étos: první filmaře představuje jako nadšené snílky, kteří stavěli své první kamery doslova na koleni a filmy vyvolávali doma ve vaně. Při čtení není těžké podobné euforii také propadnout; recenzent vřele doporučuje hned po dočtení zamířit na výstavu Na film!, která je až do konce března k vidění v pražském paláci Chicago na Národní třídě. Předpotopní filmové přístroje si tu můžete vyzkoušet naživo.

Text Terezy Dvořákové popisuje film jako převratnou technologii, která změnila svět. Že je film také disciplína umělecká, však víceméně opomíjí. Děti se dozvědí, jakými cestami lidstvo dospělo k zachycení pohybu na filmový pás. V tom okamžiku však vyprávění skončí. Po odpovědi na otázku „Jak se lidstvo snažilo zachytit pohyb?“ už nezazní otázka „Jak se lidstvo zachycením pohybu snažilo vytvořit umění?“ (nebo alespoň něco, na co se dá dívat, ne boxujícího klokana). Je jasné, že na to v útlé knize nezbyl prostor. Mohlo by to ale být téma pro případné pokračování. Jak vznikl film zkrátka potěší víc malého vynálezce než malého režiséra, kameramana či scenáristu.

Poslední čtvrtina knížky je věnována praktickým experimentům. Podle šesti podrobných návodů, jejichž autorem je filmový vědec, pedagog i praktik František Týmal, si čtenář může vyrobit různá jednoduchá udělátka, která filmu historicky předcházela. Thaumatrop, flipbook, fenakistoskop, zoetrop, laternu magiku, a dokonce i primitivní fotoaparát. Na ten bude potřebovat roličku od toaletního papíru, plechovku, krabičku od sirek a gumový špunt do vany. Recenzent přiznává, že na sestavení posledního jmenovaného nenašel odvahu ani schopnosti, všechny ostatní vynálezy ale úspěšně vyzkoušel a může potvrdit, že fungují.

Jak vznikl film je sympatické vyprávění o prvopočátcích filmu a vynálezech, které mu předcházely. Zvídavého dětského čtenáře zaujme nejen textem, ale především povedeným grafickým zpracováním. A na závěr ještě odkaz na film s boxujícím klokanem od Maxe Skladanowského z roku 1895: má 17 vteřin, dokonale zapadá mezi videa, kterými se hemží internet jednadvacátého století, a prostě ho musíte vidět.