Nestává se často, aby publikace s regionální tematikou oslovila čtenáře v centru. Důvody bývají prozaické, dostat knihu v malém nákladu do distribuční sítě není jednoduché ani levné. Ale je tu i druhá strana mince. I když se kniha po kratším či delším čase rozebere, obvykle zůstane mezi čtenáři nejbližšího okolí, častokrát jen mezi přáteli. Stálo by za studii, kolik skvělých titulů nepřekročilo práh kraje, a naopak kolik knih vydaných v renomovaných nakladatelstvích je po čase distribuováno jako bonus k jiné zakoupené publikaci.

I proto jsem jako příklad, že to jde jinak a že v regionech vychází výjimečná literatura, vybral k recenzi knihu, za jejíž edicí stojí autorka a fotografka Michaela Vlčková a která nese poetický název Duchovní krajina Novohradských hor: Novohradsko.

Titul vyšel jako první počin nakladatelství Mýtiny. Autoři jednotlivých textů by vám měli, pokud sledujete vydávání křesťansky orientované literatury, umění a teologii jako vědu, něco říkat. Radko Chodura, Martina Kölblová, Miloš Kruml, Marie Lhotová, Vladimír Neumann, Zdenka Paloušová, Zuzana Svobodová, František Štěch, Tomáš Veber a Michaela Vlčková. Kniha je koncipována jako fotografické a výtvarné pásmo doplňující duchovně laděné texty o historii i současnosti vymezeného území Novohradských hor, konkrétně okolí Nových Hradů, Horní Stropnice a Dobré Vody a Hojné Vody. Autory ilustrací jsou Radko Chodura a Jan Novotný, černobílé, barevné, malé i velkoformátové fotografie vytvořili Michaela Vlčková jako hlavní fotografická průvodkyně a dále Martina Kölblová, Miloš Kruml, Vladimír Neumann, Helena Neumannová a Zdenka Paloušová. Ale je to možné pojmout i jinak: texty jdou za okraj fotografických snímků a kreseb a otevírají tajemství krajiny za oponou. Najdeme tu i několik básní, a to vynikajících.

Publikaci obdélníkového formátu se dostalo grafického zpracování, které obvykle vídáme jen u nejdražších publikací a bibliofilií. Dobře se otevírá a neláme se a koncipována je tak, aby se v ní dobře listovalo a abyste ji nemuseli při delším prohlížení něčím zatěžovat. Detail, řeknete si, jenže právě tohle činí z běžné hmoty textu a snímků víc než jen obyčejný knižní blok. Tiskařská dílna Stará škola pojala typografické zpracování velkoryse a vytvořila dílo, které by mohlo aspirovat na cenu Nejkrásnější kniha roku.

Každý svou pouť

Obyvatelům Novohradských hor výpravná publikace připomíná, v jak zajímavé a duchovně žírné krajině žijí; příležitostné návštěvníky Jihočeského kraje vybízí jet ještě třicet kilometrů na jih a jihovýchod od Českých Budějovic, aby objevili místa, která vypadají, jako by vypadla ze starých kalendářů a pověstí. Nečekejte místopis ani průvodce s informacemi, kde se nachází dobrý hotel a kde dobře vaří. Tahle kniha je jiná, je to místopis lidské duše.

Jejím leitmotivem je vlastně teologie a apoteóza krajiny a sakrálních staveb, které v ní člověku pomáhají oslavovat a oslovovat Stvořitele. Jednotliví autoři se vydali na pouť, aby z ní pro sebe i budoucí čtenáře vyzískali něco trvalého. Každý z nich má vlastní nepřenositelnou zkušenost a vztah, vidění, míru senzitivity, pojetí krásy i ošklivosti, očekávání a sny. Přesto se v podstatném shodují a jejich pohled na krajinu, která je víc než jen sítí silnic a plochou vhodnou k zastavení, může být pro čtenáře podle mého mínění inspirující, a možná i formující.

První oddíl knihy rozvíjí téma krajiny a odborných pohledů. Setkáme se tu s krajinou jako domovem, s otisky lidové zbožnosti v krajině a se stezkami a cestami v lůně Novohradských hor. Oddíl druhý se zabývá místy, kostely, kaplemi a lidmi, kteří jim dali povstat z popela a pečují o ně. Autoři vás seznámí s historií kaple ve Svébohách, v Lukově či na Mýtinách. Závěrečný, třetí oddíl ohmatává v autorských vizích krajinu ve verších a obrazech. O poezii duchovního přesahu a chvějivých rozkmitů se s vámi podělí František Štěch, Tomáš Veber a Michaela Vlčková.

Nevymazatelný

Někteří z autorů jsou spjati s teologickou fakultou v Českých Budějovicích a vědí, co je to systematická vědecká práce, tudíž do svých úvah, meditací a esejů zapracovali i odkazy na související literaturu. Zmiňují osobnosti, které se tématem krajiny, umění, krásna a etiky zabývaly i ty, které v některém z občanských a ekologických sdružení pro dobrou kondici krajiny také něco dělají. Za všechny jmenujme alespoň Boha a jeho bibli, Hesioda, sv. Augustina, Jana Amose Komenského, Henryho Davida Thoreaua, Emmanuela Lévinase, Konrada Lorenze, Jana Patočku, Elisabeth Kübler-Rossovou, Karolínu Pauknerovou, Petra Gibase, Václava Cílka, Šárku Portešovou, Víta Erbana, Michala Ajvaze, Jana Merella či Josefa Kupku.

Citace a četba klasických i novějších autorů podtrhují vnitřní potřebu porozumět duchovnímu rozměru krajiny, který ani čtyřicet let komunistické diktatury nevymazalo z horizontů, cest, lesů, řek, vsí, samot, a hlavně lidských srdcí. Nepodařilo se to zatím ani novodobé chaotické výstavbě satelitních sídlišť za městem a stavitelskému boomu meziskladů čehokoli podél hlavních, páteřních komunikací. Znáte-li knihu Jiřího Cukra To nejlepší z Novohradských hor (Veduta, 2017) a pokud vás oslovila, neměli byste publikaci editorky Michaely Vlčkové minout.

Přispěvatelé této jedinečné kolektivní monografie vás provedou místy, v nichž byste sami možná zabloudili. Dají vám nahlédnout do svých úvah, co pro ně znamená krajina v širších teologických, filozofických a spirituálních obrysech, a také v detailu. Pozvou vás do svého duchovního privatissima, ba i do těch jeho nejodlehlejších zákoutí. To všechno vám v něčem pomůže a nenechá vás na cestě samotné.

K dílu

Svůj vlastní vztah ke krajině svého dětství, dospívání, dospělosti i ke krajině v dáli, o níž doposud čtete pouze v knížkách, si ale budete muset zbudovat sami. Nepatrné navedení, jak na to, by tu bylo. Začít si tak jako autoři všímat velkých maličkostí, pomoci vyčistit les, spravit cestu, napřímit pobořená boží muka, vztyčit v trávě po desítky let zarostlý kříž nebo dát vykovat nový, přispět na opravu kapličky na kraji vísky, zajímat se, proč věci nejsou, jaké by měly být, a co lze udělat, aby kraj znovu objevil svou duchovní identitu – a vy s ním a v něm. Velkou výhodu mají ti, kteří si Novohradsko vybrali za místo k životu, opravili si některou z chalup a učinili tento prostor součástí svého manželského putování, své rodiny, svých duchovních nádechů a výdechů.

Tahle kniha nepotřebuje dlouhé úvody a recenze má tendenci vloudit se mezi některé z kapitol. Nehledejte tu nic, co by v knize mohlo být zpracováno a odborně ohmatáno líp. Nemůže. Je to výpověď několika autorů a přátel, kteří i skrze svou práci vyrostli a jsou zase o krok dál. Oni jsou tou knihou. Dobří, služební lidé. Právě takový je i plod jejich práce. Vydávat knihy, které čtenáře proměňují, je snem každého nakladatele. Hodnotu knižní kultury posouvá Duchovní krajina Novohradských hor k limitům, kde se kniha stává sběratelským artefaktem. Buď jak buď, tento jedinečný titul si říká o dotisk a o pozornost čtenářů z regionů i centra.