Po Cendrarsových pohádkách, které vyšly v loňském roce, se nakladatelství Baobab rozhodlo vyplnit další mezeru v překladech ze zlatého fondu francouzské dětské literatury. Příběh malého slona Babara vyšel ve Francii roku 1931. Autor knihy Jean de Brunhoff se při tvorbě prvního příběhu inspiroval pohádkou, kterou vyprávěla manželka jejich dětem. Úspěch byl okamžitý a první díl se rychle dočkal dalších šesti pokračování.

Hlavní devizou Babarových dobrodružství je jednoduchost. Příběh je určen věkové skupině dětí přibližně od tří do pěti let, tedy dětem, které právě začínají chápat, jak funguje základní rovina vyprávění. Ději dominují postavy, se kterými se dítě může snadno identifikovat – jsou to členové rodiny. Struktura základní dějové linie se zase inspiruje dětským světem v jeho bezprostřední přímočarosti. To jsou ingredience, které ve spojení s antropomorfním obrazem zvířecího světa, jemuž vlídný Babar vládne, činí Babarovy příběhy neodolatelnými. Na dospělé autor občas šibalsky mrkne především ve chvílích, kdy zobrazuje to, co si Babar přebírá z lidského, rozuměj francouzského světa. Pokud si to nevysvětlíme jako radikálové, kteří v Babarovi vidí demonstraci koloniální nadřazenosti bílé kultury (takové debaty už v českém prostředí také známe!), zjistíme, že se toho ve francouzské „lepší“ společnosti od začátku minulého století zase tolik nezměnilo.

V prvním díle se tedy děti dozvědí, jak malý Babar bydlel s maminkou v pralese, jak ji zlí lovci zastřelili, jak Babar utíkal, až se ocitl ve městě, jak potkal starou dámu, která mu všechno vysvětlila, jak si koupil svůj zelený oblek a začal chodit po dvou, jak mu bylo smutno po domově, a tak se vrátil, jak se stal králem všech slonů, jak se oženil se svou láskou Celestýnou a jak odletěli na svatební cestu.

Všechna tato mikrovyprávění jsou v textové rovině vyjádřena jednoduchými a krátkými větami a nacházejí se spolu s obrazovým doprovodem vždy na jedné dvojstraně. Každý „jak“-příběh si tak zachovává v celkovém kontextu vlastní integritu a je pro malého recipienta snadno uchopitelný. Základní linie ilustrací je jaksi neobratná, jako by ji stvořily ještě nevykreslené dětské ruce. Ve své zkratkovitosti dávají prostor představivosti a navíc jim nechybí humor. Spolu s již zmíněným textem vytvářejí platformu pro aktivní rozšíření vyprávění dětmi samotnými v interakci s rodiči.

Po Jeanově předčasné smrti se jeho syn Laurent ujal opuštěného sloního království a s velkým talentem autora a obchodníka toto impérium spravuje dodnes. Nenechme se totiž mýlit, Babar, to je už dlouho především obrovský obchodní kolos, který kromě původních titulů produkuje i měsíčník pro předškolní děti, animované televizní příběhy, ale především doplňkový sortiment od přívěsků na klíče, plyšových hraček nebo puzzle po ložní povlečení atd. To vše v podobě, která jde s dobou a je původnímu Babarovi již poněkud vzdálená.

Vydání Baobabu ale zůstává co nejvíce věrné originálu. Zachovává jak „dětské“ písmo, kterým je psán text původního vydání, tak i původní podobu obálky s plátěným hřbetem. Kouzlo jedné z průkopnických knih moderní literatury pro děti tak zůstává zachováno. Nezbývá než knize popřát hodně malých čtenářů, kteří – tak jako generace dětí před nimi – podlehnou babarománii v tom nejlepším slova smyslu.