Mýtus o Médei a Iásonovi představuje natolik fascinující a působivou látku, že se znovu a znovu stával po více než 20 století inspirací pro spisovatele a výtvarné umělce. Dnes existuje na 300 (viz výčet všech zpracování Duarte Mimoso-Ruiz: Médée Antique et Moderne, Paris 1982.), zpracování této látky jako celku i jednotlivých aspektů, které se v ůzných dobách stávají aktuálními: Médeia kněžka, kouzelnice, čarodějnice, zrádkyně, vražedkyně vlastního bratra, jež sama zakouší zradu a pomstu; Médeia nápomocná cizincům, jež se sama stane cizinkou žádající o azyl, Médeia barbarka; Médeia bezmezně milující a krutě se mstící, Médeia černý anděl smrti, ničící a sama zničená. Avšak v prvé řadě je Médeia matkou, jež z touhy po pomstě na nevěrném manželovi zavraždí vlastní děti, vytváří tak fascinující a temný protipól naší představě milující matky. Fakt, že je toto téma stále živé dokládají i četná moderní zpracování posledních desetiletí (Christa Wolf, Medea Stimmen, 1996, česky Médeia a jiné hlasy, Praha 2000; L. Ulickaja, Medea und ihre Kinder, Berlin 1996.) Medea illa žije dnes také jako tzv. „Medea-Komplex“ – tj. označení matky, která poškozuje své děti – v odborných pracích z oboru psychologie a psychiatrie.

Antická zpracování této látky se nám dochovala v dílech Apollónia Rhodského - Argonautika, známe rovněž stejnojmennou tragédii Eurípidovu; Ovidius tento námět zpracoval hned třikrát, avšak právě jeho tragédie Medea se nedochovala. Senekova Medea je tak jediným latinským dramatickým zpracováním tohoto mýtu, které dnes máme k dispozici. Ačkoli jsou Senekovy hry jedinými latinskými tragédiemi dochovanými v úplnosti, a představují tak pro nás vzácné svědectví o celém literárním žánru, do češtiny byla zatím přeložena jen jedna (Thyestes, přel. E. Stehlíková, in> Divadelní revue 3, 1992, 75-94). Druhou tragédií, která se nyní poprvé v úplnosti dostává k českému čtenáři, je právě Polehlova Médeia (Č. Vránek v ZJKF 12, 1970 publikoval pouze překlad veršů 893-1037), a vyplňuje tak bolestnou mezeru v českých překladech tohoto žánru.

Autorův překlad je moderní a zdařilý, věrně zachycuje Senekovy myšlenky bez zbytečných interpretačních doplňků. Při konfrontaci s originálem jsem nenalezla nedostatky či odchylky, jakkoli musíme vzít v úvahu Senekovu úspornost ve vyjadřování a často obtížný výklad či mnohoznačnost některých míst latinského textu. Překladatel při převodu Senekova dramatu do češtiny rezignoval na metrické rozměry originálu a rozhodl se pro volný verš. Drama tak po formální stránce poněkud ztrácí na sevřenosti, nepostrádá však patos originálu. Text překladu je opatřen stručným věcným komentářem, který jistě ocení i zasvěcenější čtenář.

Za cennou pro českého čtenáře pokládám poměrně rozsáhlou předmluvu, rozčleněnou do pěti subkapitol, která nás uvádí do problematiky celého díla v širším kontextu Senekovy tvorby, a to zvláště v souvislosti s jeho filozofickými spisy (kap. I a II). Filozof Seneca svým dramatickým dílem pokračuje ve svém filozoficko-pedagogickém působení v duchu stoické filozofie a dramatická tvorba je mu nástrojem k pregnantnější ilustraci některých stoických myšlenek. Tuto známou tezi autor bohatě dokládá vlastní důkladnou konfrontací se Senekovými filozofickými spisy - jednak s jeho úvahami o umění (Ep. 115, 94, 95, 80, 88), jednak se spisem De ira. Zde ovšem postrádám citace starší odborné literatury, kterou P. Polehla nepochybně dobře zná a vychází z ní (viz např. F. Egermann, Seneca als Dichterphilosoph, in Senecas Tragödien, hrsg. E. Lefevre, Wege der Forschung B. CCCX, Darmstadt 1972; U. Knoche, Eine Brücke vom Philosophen Seneca zum Tragiker Seneca, tamtéž.). Následující části předmluvy se zabývají motivy mýtického příběhu (III), dále srovnáním výstavby děje a motivů stejnojmenné Eurípidovy tragédie s dílem Senekovým (IV), a konečně na závěr se autor věnuje Senekově zpracování a sleduje podrobně směřování hlavní hrdinky k strašlivému zločinu. Kniha tak nejen poprvé zpřístupňuje českému čtenáři jeden z klenotů latinské dramatické tvorby, ale poskytuje i další informace, nezbytné k hlubšímu pochopení Seneky tragického básníka i samotného zpracování mýtu.

Doufejme tedy, že k českému překladu Senekovy tragédie Medea, záhy přibudou další.