Ruská spisovatelka tatarské národnosti odsoudila hned v únoru 2022 ruskou invazi na Ukrajinu. V rozhovoru mimo jiné prozradila, která z jejích knih pro ni představovala nejtěžší výzvu a nakolik při psaní vychází ze vzpomínek svých prarodičů.
GJ
Guzel Jachina
Tragičnost válek, hladomorů a dalších katastrof vynikne vždy o to více, jsou-li jejich následkům vystaveny děti. Přesvědčivě to dokazuje i nový román rusky píšící autorky, přičemž kromě hrůz dopadajících na děti klade před čtenáře i nesnadné otázky týkající se nutnosti dokázat přijmout správné rozhodnutí.
Tragické osudy etnických Němců v carském Rusku a následně v Sovětském svazu dlouhá léta patřily mezi nežádoucí témata vydávané literatury, ruská spisovatelka tatarského původu však svou druhou knihou pomáhá tento dluh splatit. Zároveň ukazuje, že psát o epoše plné násilí lze i bez explicitně násilných scén.
