Viktorie Hanišová

Po zástupech dívčích a ženských protagonistek uvádí Hanišová na scénu nového, malého hrdinu jménem Teo. Klíčové téma schopnosti rodičů naplnit svou roli tu ovšem zůstává.

Žena shlížející přes zábradlí do temné a prázdné výtahové šachty, dvanáctiletá dívka z okraje společnosti, fanatická běžkyně nebo muž, jehož život určují zdravotní handicapy. Sedmero povídek v nejnovější knize autorky volné trilogie o nefunkčním mateřství zalidňují postavy, které buď samy prožívají existenciální krizi, nebo jsou svědky toho, kam až může vést.

„Definitivním impulzem se pro mě stalo mateřství a moje snaha vyrovnat se s ním. Díky němu jsem získala hodně témat k zamyšlení a kromě toho jsem se třemi dětmi neměla prostor chodit do práce – psaní knih se tedy nabízelo,“ líčí začátek své literární dráhy Viktorie Hanišová, která už tématu mateřství věnovala trojici románů.

Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.

Zchátralé vesnické stavení, kdysi prázdninové sídlo pětičlenné rodiny, ukrývá dívku, jejíž životní rovnováha se opírá o jedinou činnost – sběr hub. Po úspěšném debutu Anežka přichází Viktorie Hanišová s dalším příběhem selhávajících rodičů. Vězení stereotypů, jež bylo tématem prvního románu, střídá v Houbařce neschopnost čelit realitě a jednat, když je třeba změnit život.