Třetí sbírka Jana Škroba Země slunce načrtává ve vzájemně provázaných básních svět po katastrofě, kterým se procházejí tajuplné postavy. Ačkoliv sbírka nabízí impozantní nárys postapokalyptické budoucnosti, schází jí jistý spád.
JŠ
Jan Škrob
Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně.
Krajina chladicích věží, krajina mokřadů a zjevení, krajina nočního města; to je prostor neklidně se rozevírající před čtenářem poslední sbírky Jana Škroba – Reál. V jeho napjatém tichu, za němých sněhových bouří zatím propuká revoluce: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ Šumí stará zaklínadla, modlitby, polibky, šepoty. Čí jsou to hlasy? Odkud a kam směřují kouřové signály? Odkud a k čemu povstáváš – ty?
Ve sbírce Jana Škroba Reál se snoubí angažované básnické polohy se spirituálními. Básníkovo vědomí se bojovně a s velkou duchovní vervou snaží vklínit do soukolí negativně viděného světa: „jsme silnější než všechen establishment / drsnější / než jeho mříže a zámky“. Je v tom však Škrobova sbírka přesvědčivá, či uvízla v přehnaném a plytkém volání po revoluci?
Poezie Jana Škroba spojuje drsné obrazy z každodenní reality s niternými prožitky mladého člověka. Je plná střetů s problémy současnosti, nepochopení, nenaplněných citů a nejistoty. Jediným pevným bodem je zde víra ve vyšší moc, v Boha. Škrobova první sbírka Pod dlažbou, nominovaná na cenu DILIA Litera pro objev roku, však není jen vyznání víry.
