Stefan Bollmann

„Četba je štěstím mého života,“ vyznává se v jednom rozhovoru Elke Heidenreichová. V čem takové štěstí může spočívat, popisuje spisovatelka a feministka Jeanette Wintersonová: „Kniha mě nezrcadlí, kniha mě definuje jako nového člověka.“ „Chtěla bych číst, až se ze mě bude kouřit,“ svěřuje se Virginia Woolfová v roce 1897, ve svých devatenácti letech, staršímu bratrovi Thobymu. Ten tehdy studoval v Cambridgi, zatímco ona se doma prokousávala otcovou knihovnou.

Kniha představuje jakési alternativní a fragmentární dějiny čtení psané z pohledu žen a odrážející jejich postupující emancipaci, narůstající sexuální sebeuvědomění i zvyšující se míru kulturního kapitálu. Obecně se můžeme skepticky ptát, jestli charakteristiky, které autor přisuzuje ženám, náleží skutečně jen jim. Každopádně je ale tato publikace doporučeníhodná nejen ženám, ale i pánům.