ÁE

Álvaro Enrigue

Tenisový zápas mezi malířem Caravaggiem a básníkem Franciskem de Quevedem se v románu prolíná se zachycením dobyvatelské pouti Hernána Cortése, ale i s e-mailovou korespondencí autora s jeho nakladatelkou – jednou z předností románu Náhlá smrt mexického spisovatele Álvara Enrigueho je důmyslná kompozice. Další doklad toho, že hispanoamerická literatura neskončila obdobím takzvaného „boomu“.

Byl konec srpna a hlavou se mi neustále honily dotěrné myšlenky na popel z bouřící sopky, který během mého posledního jara v Mexiku pokryl hlavní město hustou vrstvou šedého prachu. Když jsem se v oněch dnech stěhoval a měnil Distrito Federal za District of Columbia, napadlo mě, že popel je nějakým druhem sdělení, pobídkou k odjezdu...

Byl konec srpna a hlavou se mi neustále honily dotěrné myšlenky na popel z bouřící sopky, který během mého posledního jara v Mexiku pokryl hlavní město hustou vrstvou šedého prachu. Když jsem se v oněch dnech stěhoval a měnil Distrito Federal za District of Columbia, napadlo mě, že popel je nějakým druhem sdělení, pobídkou k odjezdu...

Mexický spisovatel Álvaro Enrigue se v obsáhlém rozhovoru, který nám poskytl, když přijel do Prahy prezentovat český překlad své knihy Podchlazení, vyjadřuje k minulosti i současnosti španělské a hispanoamerické literatury, hájí chicanské autory, srovnává způsob života Hispanoameričanů a Američanů a popisuje některá úskalí spisovatelského života.

Ke štěstí jim nestačí rodina ani práce. Potácejí se životem, hledají něco nového, co by je vytrhlo z věčného neúspěchu, zklamání a šedi. Jsou tak trochu ztroskotanci, nicotné postavy, co si zpackaly život. Asi tuší, že do dnešního světa vůbec nepatří. Neuměli žít ve své vlasti a neumějí to ani v nové zemi, do které emigrovali. Unikají do divokých nocí plných alkoholu a drog, zachutnaly jim nemanželské vztahy... Inspiraci pro svou povídkovou knihu Podchlazení našel Álvaro Enrigue ve vlastním živo