Alice Horáčková

Další kniha o válce, chtělo by se říct po prvním nahlédnutí do tohoto obsáhlého románu. Je tomu tak i není: Rozpůlený dům nabízí poutavý vhled do života lidí v krkonošské vesnici první poloviny 20. století. Spíše než bolestné hledání stanoviska k česko-německým vztahům však nabízí čtivý úvod do jejich peripetií.

Novinářka Alice Horáčková svou posedlost lidskými osudy dokázala skvěle zúročit i jako spisovatelka – vhodnou volbou stylu vyprávění vytvořila velmi plastickou a dynamickou postavu, svéráznou paní, která s vtipem a grácií chrlí historky o svém dětství a mládí v době socialismu a o životě po boku malíře trpícího duševní poruchou.

Horáčková je tazatelkou informovanou a taktní, která dokáže některá upřílišněná prohlášení jemně korigovat. Zároveň ve zpovídaných umí vzbudit důvěru a navodit atmosféru k tomu, aby se otevřeli. A ví také, jak podnítit čtenářovu zvědavost.

Publicistka Alice Horáčková pomocí rozhovorů skládá dílek po dílku mozaiku divokého života básnířky Vladimíry Čerepkové, jejíž básně jsou stejně intenzivní jako její prožívání života. Ze vzpomínek svých současníků vystupuje jako „beatnická femme fatale,“ jak stojí v podnázvu knihy, nominované na cenu Dilia Litera pro objev roku, a je poctou básnířce zesnulé na rakovinu (či na lásku), která se životem „prokousala svýma velkýma zubama“.