Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.
Není sporu o tom, že německý Grenzlandroman, všeobecně uznávaný jako literární kategorie, nalezl svou analogii i v české literatuře, analogii tak hlubokou reáliemi, způsoby boje, cíli i dějovým paradigmatem, že lze právem hovořit o českém hraničářském románu.
