Matěj Hořava ve své nové knize Mezipřistání stylisticky navazuje na oceňovanou Pálenku. V odlišných kulisách i životních epizodách, o nichž vypráví, se však tyto postupy odhalují jako nedostatečné a pouze recyklované. Surová východní exotika Gruzie, kombinovaná s upomínkami na jižní Moravu i brdskou krajinu, nabízela podnětnější využití.
MH
Matěj Hořava
Po šestiletém odmlčení vydává Matěj Hořava svou druhou knihu Mezipřistání. Po nadšeně přijatém, Magnesií Literou korunovaném, debutu Pálenka: Prózy z Banátu se autor vrací se svou specifickou poetikou rytmizovaného vyprávění. Rukopis zůstal, ale kulisy se proměnily, a tak prostředí rumunského venkova vystřídala gruzínská metropole.
Bulharská verze Hořavova debutu voní stejně jako originální text po víně, kdoulích a moruších, oživuje dětské vzpomínky čtenářů a hraje si s jejich smysly.
Více než čtyřicet krátkých próz v knižní prvotině Matěje Hořavy tvoří nadmíru soudržný celek. Skoro se nechce věřit, že máme co do činění s debutujícím spisovatelem – Hořava slibuje své čtenáře zaujmout hned při prvním setkání vyzrálým a osobitým autorským rukopisem.
