Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.
SK
Stanislav Komárek
Stejně jako v mnoha jiných oblastech svého zájmu se Stanislav Komárek i v této knize snaží jít proti mainstreamu. Tentokrát argumentuje věcně a erudovaně, píše totiž o tématu, které dobře zná a rozumí mu. Navíc přitom záslužně oživuje dnes přehlížené teorie.
Kniha působí vyváženěji než jiné Komárkovy nedávné tituly, a to zejména díky vícehlasému závěru. Nabízí tu totiž nikoli jeden extrémní scénář vývoje Evropy, ale hned několik variant. Všechny jsou sice pesimistické, ale navzájem se relativizují. A autor je schopen připustit, že některé z jevů, které tak tepe u svých spoluobčanů, se týkají i jeho.
Musíme s uznáním kvitovat, že minimálně jednu autorovu unáhlenost, na kterou roku 2005 upozornil Jan Sokol, v novém vydání Komárek opravil. I tak v něm ale některé myšlenkově přepjaté pasáže najdeme: příklady intelektuálské nadřazenosti, která přehlíží, že neexistuje jeden sourodý „lid“ či „občanstvo“, ale heterogenní společnost, jejíž jednotliví členové například sledují pestrou skladbu televizních pořadů a jejichž životní styly se od sebe navzájem značně liší.
Obraz muže se autorovi rozkládá do uměle vytvořených protikladů, mezi nimiž podle něj zřejmě zeje vzduchoprázdno. Celkově je Komárkovo vnímání současného západního světa až překvapivě černobílé, jako by s tím, jak poznává stále nové a nové exotické kraje a obyčeje, pomalu ztrácel schopnost poznávat pestrost a mnohovrstevnatost životních stylů a forem „u nás doma“.
Kniha pojednává různé aspekty vztahů lidí a zvířat v evropských i mimoevropských kulturních kontextech. Je zde zohledněno naše subjektivní vnímání živých tvorů, lov, úloha zvířat jako obětí, domestikační procesy a fenomén chovatelství, ochrana zvířat a ochrana druhů nebo užití zvířat v medicínských výzkumech a jako modelu pro chování a fungování lidí.
Souborné vydání autorových esejů z let 1987-2010. Týkají se živé přírody - zvířat, rostlin a hub - a vědy o ní, to jest biologie, života, osudu a postavení vědců, environmentalismu a ochrany životního prostředí a rovněž literatury a některých cizích zemí.
Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie je soubor skládající se ze starších textů, obohacených o některé texty nové. Jak už napovídá název knihy, přírodu autor pojímá jako zrcadlo, v němž vždy hledáme a nalezneme to, co tam nalézt chceme. Dominantním rysem je stálé vědomí ambivalentnosti každého jevu. Komárek se ruku v ruce se sledováním jednotlivých verzí přírody zabývá i tím, jak se měnily i představy o lidské přirozenosti, a jak se měnili i samotní lidé.
Čtenář najde v knize Příroda a kultura všechna oblíbená témata Komárkových esejů i typický způsob vidění světa.
Stanislav Komárek, profesor filozofie a dějin přírodních věd, psal dosud nejrůznější naučně zaměřená díla. Snad proto se jeho románové prvotině nedostává tolik pozornosti.
