Mezi letošními nominacemi na cenu Magnesia Litera jsou i Tři kapitoly od Daniela Hradeckého. Autorova zatím nejucelenější próza je, stejně jako jeho poezie, plná cynismu, břitkosti, alkoholu a existenciální filozofie jedinců na okraji společnosti.
DH
Daniel Hradecký
Hradeckého poezie se čte těžce, čtenář se v ní pohybuje s obtížemi. Je podobná minovému poli, v němž jsou rozesety autorovy aforisticky jízlivé komentáře, které nás nutí našlapovat velice opatrně. Nakonec ale chceme být zasaženi. Na Hradeckého filozofickém smýšlení, pohybujícím se někde na pomezí osvícení a znicotnění, je totiž něco neskonale vábivého.
Jemné, průzračné básně litvínovského autora Daniela Hradeckého vyvěrají z mimořádné citlivosti a sklonu k reflexi autora s pestrými životními osudy a – jak se často dodává – z výjimečné sečtělosti. Soubor 64 svědčí o autorově kázni stejně jako o zdánlivě protichůdné nezbytnosti porušovat „pravidla“.
