Za jednu ze základních vlastností jak tvorby, tak životních postojů básníka Josefa Suchého pokládali mnozí hodnotitelé jeho děl tíhnutí k idyle. Nikoliv snad jako rezultát nevýbojného ducha či nedostatku kreativity, ale co úběžník estetických a etických norem, v jichž rámci píše své verše.
JS
Josef Suchý
Básník Josef Suchý (1923–2003) poněkud neprávem dosud zůstává ve stínu svých generačních souputníků – výrazněji experimentujících (jako přítel Ladislav Novák či Emil Juliš), těch, jichž dílo básnické bylo kompletně představeno čtenáři (kamarád Ivan Slavík), nebo dokonce doplněno knižní monografií (Zděněk Rotrekl). Jako by básníkův osud polistopadový poněkud kopíroval dobu předchozí.
Jeho poezie je dále součástí široké moravské duše...
V oblasti české poezie představuje její moravský hlas svérázný tón, v německy mluvících zemích byl ale dosud Josef Suchý téměř nepoznanou krajinou.
