Bohumil Doležal

Doležalovy Události jsou kniha břitce ironická, vtipná, iritující, sveřepá, ale kvůli časté návratnosti některých motivů i únavná a vyčerpávající. Ať už s autorem souhlasíme, či nikoli, představují intelektuálně bohatou a hutnou kroniku naší doby. Je to přitom kronika se silným názorem, která jen málokoho nechá chladným.

Před pětadvaceti lety se Češi zbavili komunistické diktatury, přestali být ruskou gubernií, získali svobodu. Moc se o to nepřičinili, autor této knihy by řekl, že jim svoboda „spadla do klína“. Byla to situace, jaká v národním společenství nastane výjimečně, a skrývala se v ní příležitost, naděje, ale i značné riziko: svoboda, kterou nebylo třeba vybojovat, se snadno zase vytratí, je-li považovaná za samozřejmost.

Vliv Karla Havlíčka Borovského u nás po jeho smrti býval takový, že se k němu hlásily odlišné názorové proudy a hned několik českých generací, z nichž si ale každá jeho odkaz interpretovala k obrazu svému. Je skvělé, že k těmto verzím přidal Bohumil Doležal i svoji vlastní, dnešní. Přitom je jasné, že se nemusí líbit každému, ani současnému pánu Pražského hradu ne, a ten se přitom na KHB, když se mu to hodí, občas odvolává.