„Vladane, ty to nevíš, ale tvůj otec mě kdysi, když jsi přišel do Slovinska, prosil, ať na tebe dávám pozor. A snažil jsem se o to. Podle svých možností. Ale já nejsem tvůj otec a nemůžu ti říkat, co máš dělat. Ani tehdy jsem nemohl, a teď ještě míň. Je to tvůj život, Nedeljko je tvůj otec a to rozhodnutí může být jen tvoje. Ale stejně bych tě chtěl varovat.“
GV
Goran Vojnović
Po obrovském úspěchu své prozaické prvotiny Čefurji, raus!, vydané roku 2008, Vojnovič na podzimním lublaňském knižním veletrhu roku 2011 představil svůj druhý román, nazvaný Jugoslávie, moje země (Jugoslavija, moja dežela). O románu se opět hodně mluvilo, hodně se prodával a úspěch zaznamenal i u odborné veřejnosti, protože v červnu 2013 získal cenu Kresnik.
Kniha roku 2008 a prvotina Gorana Vojnoviće je knihou v mnoha ohledech provokativní. Ukazuje na Achillovu patu dnešních Slovinců - soužití s přistěhovalci.
Kniha roku 2008 a prvotina Gorana Vojnoviće je knihou v mnoha ohledech provokativní. Ukazuje na Achillovu patu dnešních Slovinců - soužití s přistěhovalci.
