Navzdory oblibě, jíž se těší u návštěvníků lesů, nebývají houby zrovna častým námětem dětských knih. A když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Houby si proto založily vlastní zpravodaj, v němž svůj neobyčejný svět představují všem zájemcům, nejen těm lidským.
JD
Jiří Dvořák
Nie veľa detských knižiek má papierový vrchný obal. Je tomu tak pravdepodobne z praktických dôvodov. Knihy ničia malí čitatelia rýchlejšie ako dospelí. Nejde o to, že by sa ku knihám správali deti barbarsky, skôr je to tým, že tie isté kusy otvárajú viackrát a častejšie. Kniha Rostlinopis nielenže obal má, ale dokonca jej tvorí akúsi korunu krásy.
Hrdiny krátkých příběhů jsou zvířata, rostliny a věci, které se chovají jako lidé. V díle se alegoricky poukazuje na nejrůznější lidské nedostatky a chyby (pýchu, lenost, hloupost, marnivost). Přece se však nejedná o klasickou bajku ezopovského typu, neboť v těchto bajkách-nebajkách jako by nad poučením převažoval vtip a humor.
Na českém knižním trhu se frekventovaně objevují díla, v nichž jednotícím prvkem jsou písmena české abecedy. Takzvané abecedáře mají v písemnictví pro děti dlouhou tradici, v jejímž rámci plnily především cíle didaktické.
Hravé, veselé a poučné vyprávění „ze života hmyzu“, kniha Jiřího Dvořáka Minimax a mravenec, má stejně nastavený cit pro dětské vnímání světa jako jeho bajky (a nebajky) v knihách o zvířatech a zvířátkách z Afriky, ze zoo či venkovského dvorku. Dobrodružně fantazijní příběh o netradičním setkání a „spolupráci“ devítiletého chlapce a mravence zarámoval autor kapitolkami náležejícími do žánrové kategorie povídky...
