Povědomí o existenci Danta Alighieriho vzniklo v českých zemích poměrně brzy, nedlouho po Dantově úmrtí, zásluhou otevřenosti tehdejší lucemburské éry vůči vlivům evropské kultury.
DA
Dante Alighieri
Dantovská kritická tradice u nás nesměle začíná již v 19. století a rozhodněji se rozvíjí nad překladem Jaroslava Vrchlického.
Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka.
Číst – pokud jde o Danta – nestačí, musí se to, co popisuje, zakusit v životě. Potom se i to přečtené objevuje v jiném světle.
Dantova Komedie patří k nejkomentovanějším dílům světových literárních dějin a učinila svého toskánského tvůrce nesmrtelným.
Dantova pouť začíná v temném lese hříchu, kde sešel ze správné cesty. Snaží se z něj vyjít směrem k pahorku, který osvětluje slunce (symbol Boha).
Očistec je druhá kantika Dantovy Komedie. Dante jej popisuje jako součást onoho světa, která se zrodila, když Bůh vyhostil z ráje buřiče Lucifera.
Ráj je poslední kantika Dantovy Komedie. Přestože se první dvě kantiky, Peklo a Očistec, často nacházejí ve vztahu vzájemné opozice, obě fungují na podobném principu a jsou koncipovány v návaznosti na svět pozemský. To nelze říci o Ráji.
Danta Alighieriho lze zřejmě označit za nejvýznamnějšího italského básníka, který společně s Petrarcou a Boccacciem patří mezi otce italské literatury.
