Carl-Johan Vallgren

Požádal, aby si ho mohl podržet. Opatrně mu špičkami prstů otevřel víčka, překvapen, že tento reflex dítěti zjevně chybí. Šedé oči mělo zakalené čímsi, co mohla být infekce nebo šedý zákal, ale zničehonic přestalo funět a bez jediného mrknutí či zachvění na něj upřelo pohled, tak pevný, že by se jím očividně dala podepřít padající stěna...

Vytahoval dítě pomalu, centimetr po centimetru. Všiml si, že to, co měl být obličej, pokrývá modřina, dítě totiž mělo kolem krku několikrát ovinutou pupeční šňůru, jako kdyby se příroda v poslední vteřině rozhodla pro vraždu z milosti. Götz ji ustřihl a dál manipuloval tělíčkem, zatímco ženin dech se zpomalil na minimum. Jak dítě postupně vytahoval do světla lamp, objevovaly se jeho deformace.

Příběh podivuhodné lásky je sedmým románem švédského spisovatele a hudebníka Carla-Johana Vallgrena. V zemi svého vzniku byl román v roce 2002 vyznamenán prestižní literární cenou Augustpriset a pravděpodobně i díky tomuto ocenění byl pak přeložen do více než dvacítky jazyků a slaví úspěch po celém světě. Po šesti letech se román v překladu Zbyňka Černíka nabízí i českému publiku.

Švédský prozaik, šansoniér a světoobčan Carl-Johan Vallgren (1964) debutoval v roce 1987, všeobecnou pozornost na sebe však strhl teprve svým dosud posledním románem Den vidunderliga kärlekens historia (Příběh podivuhodné lásky, 2002; oceněn Augustovou cenou).