Mariusz Szczygieł

I když už má polská literatura pět nositelů Nobelovy ceny, v současnosti se u nás nejvíce vydávají – kromě knih Olgy Tokarczukové – (literární) reportáže. Jejich u nás nejznámější žijící představitel podává v knize zanícenou obhajobu žánru, rozbor a částečně i návod.

Oceňovaný polský reportér a čechofil Mariusz Szczygieł v novém rozhovoru seznamuje české čtenáře s tím, jak Poláci vnímají tvorbu tuzemských autorů. Mluví také o božství spisovatelského povolání a o tom, proč Václav Havel reprezentuje žánr absurdního divadla i na vlastním pohřbu.

Polský reportér Mariusz Szczygieł se ve své poslední knize pustil na tenký led. Abstraktní, obtížně uchopitelné a zároveň frekventované téma pomíjivosti („nebytí“) zpracoval formou reportáží, z nichž mnohé hranice žánru překračují, a navíc formou mnohdy subjektivní, přestože reportáž údajně osobní být nemá. V Polsku takovou podobu reportáže dokáží ocenit – autor za svoji knihu loni získal obě prestižní ceny Nike, od odborné poroty i čtenářů.

Hledáním běžných malých pravd, střípků z člověčí každodennosti, se polský spisovatel a publicista Mariusz Szczygieł snaží přebít smutek ze ztráty blízkého člověka. U nás dobře známý autor úspěšných knih Gottland a Udělej si ráj své zápisky koření jednou pocitem melancholie, jindy lehkým deliriem z červeného vína, zejména je však dokáže odlehčit zdravou dávkou vtipu.

Polského reportéra Mariusze Szczygieła není třeba českému čtenáři dlouze představovat. Od roku 2007, kdy v češtině vyšla jeho sbírka literárních reportáží o české historii Gottland, se širokému publiku představil mnohokrát sám — jak osobně, tak prostřednictvím dalších svých knih. Poslední příspěvek ke Szczygiełově české bibliografii vydalo v květnu 2014 slovenské nakladatelství Premedia. Obsáhlá kniha nese všeříkající název 20 let nového Polska v reportážích podle Mariusze Szczygieła.

V kavárně Nowy Świat mi spadla ze stolku propiska. Shýbl jsem se pro ni a uviděl jsem na zemi ležet dvě věci: kromě propisky vězel ve skulině mezi nohou stolku a stěnou ještě nějaký lístek. Zežloutlý a popsaný. Nebyl to list ze sešitu, spíš ze zápisníku. Na líci i na rubu byla jména osob, ročník jejich narození a adresy. Užuž jsem chtěl lístek předat číšníkovi (takový lístek je jistě pro někoho důležitý), když vtom jsem si všiml, že všichni zapsaní lidé jsou ženy a že jednu z nich znám.

Říká, že psaní je jediné, co dokáže v životě dělat. Patří mezi nejvýznamnější současné polské reportéry. Má na kontě dvanáct knih a řadu ocenění i nominací, z toho jednu cenu za popularizaci České republiky.

Jaký vzkaz o Češích by dostal příchozí z vesmíru, kdyby zhlédl nejznámější český film Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela podle Hrabalovy povídky?

Polský publicista Mariusz Szczygieł věnoval knihu Udělej si ráj (polsky 2010) opět svému oblíbenému tématu: Češi polskýma očima. Poprvé tak učinil v knize Gottland (polsky 2006, česky 2007), která se u nás dočkala nadšeného přijetí a ocenění. Oproti Gottlandu, který stavěl na příbězích – líčení osudů několika vybraných osobností –, má druhá Szczygiełova kniha vydaná u nás blíže k jeho novinářské práci.

Patříš mezi další propagátory české kultury u nás. Aniž bys absolvoval bohemistiku, přibližuješ Polákům naše sousedy mimo jiné psaním pečlivých reportáží. Kde se ten zájem vzal?

Mariusz Szczygieł, respektovaný polský reportér, napsal knihu o Češích ve dvacátém století. Z domova si k nám přivezl víc než dobrou vizitku.