Ve čtyřech povídkách líčí španělský spisovatel příběhy obyčejných lidí z období konce občanské války. Kniha vypráví o válečných běsech z osobní perspektivy a umenšuje tak celonárodní konflikt do míry, která je pro čtenáře uchopitelná. Místo anonymních obětí máme před sebou konkrétní postavy vlečené velkými dějinami. Co je pro nás absurdní a neuvěřitelné, bylo pro španělskou společnost realitou: válka leckoho svedla z nakročeného životního směřování a lidé zabloudili ve světě, který přišel o zákl
HS
Helena Stachová
V kavárně Nowy Świat mi spadla ze stolku propiska. Shýbl jsem se pro ni a uviděl jsem na zemi ležet dvě věci: kromě propisky vězel ve skulině mezi nohou stolku a stěnou ještě nějaký lístek. Zežloutlý a popsaný. Nebyl to list ze sešitu, spíš ze zápisníku. Na líci i na rubu byla jména osob, ročník jejich narození a adresy. Užuž jsem chtěl lístek předat číšníkovi (takový lístek je jistě pro někoho důležitý), když vtom jsem si všiml, že všichni zapsaní lidé jsou ženy a že jednu z nich znám.
Jaký vzkaz o Češích by dostal příchozí z vesmíru, kdyby zhlédl nejznámější český film Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela podle Hrabalovy povídky?
